Když mi cinkl telefon a ukázala se mi zpráva na messengeru, nemohla jsem uvěřit vlastním očím...byl...byl jsi to ty...od kdy máš facebook!? Jen ta zpráva mě zaskočila nejvíc...
,,Proč si mi to neřekla dřív?" a k tomu jsi mi poslal nějaké fotky z akce, na které jsme byli...
J-já...kdo ti to sakra řekl? Mluvíš o tom?
,,No..já nevím..asi jsem se bála.." víc jsem ze sebe nemohla dostat..byla jsem v šoku...
,,Ty a já...zítra jump park ano?" vůbec jsem nevěděla o čem mluvíš a pak jsem tě tam potkala...
Nevím co tam dělala ta velká trampolína, ale musela jsem na ni...proč si šel taky?
Spadla jsem na břicho a ty jsi si lehl na mě...smáli jsme se...
,,Au, teď mi něco křuplo v rameni..." uchechtl ses. Stále máš to zranění...
,,A to jsi chtěl jít do jump parku?" Otočila jsem se k tobě čelem a lehce se zasmála.
Koukal ses mi zpříma do očí...a...pak jsi to udělal...políbil mě...byl to tak..tak nádherný pocit...na tohle jsem se tam těšila...toužila po tom...všichni se na nás dívali a nám to bylo jedno...usmíval ses do toho...byla jsem šťastná...objímal si mě...tak pevně...ale pak?...
Pak jsem se probudila....And it was only just a dream...
_______________________________________
Ahoj, mám tu další myšlenku. Tenhle "příběh" byl zprvu šťastný...i já byla šťastná, ale pak jsem se probudila. Ani nevíte jak tohle bolí. Tyhle sny upřímně nenávidím, protože jsou tak skutečné...💭
