Když mi cinkl telefon a ukázala se mi zpráva na messengeru, nemohla jsem uvěřit vlastním očím...byl...byl jsi to ty...od kdy máš facebook!? Jen ta zpráva mě zaskočila nejvíc...
,,Proč si mi to neřekla dřív?" a k tomu jsi mi poslal nějaké fotky z akce, na které jsme byli...
J-já...kdo ti to sakra řekl? Mluvíš o tom?
,,No..já nevím..asi jsem se bála.." víc jsem ze sebe nemohla dostat..byla jsem v šoku...
,,Ty a já...zítra jump park ano?" vůbec jsem nevěděla o čem mluvíš a pak jsem tě tam potkala...
Nevím co tam dělala ta velká trampolína, ale musela jsem na ni...proč si šel taky?
Spadla jsem na břicho a ty jsi si lehl na mě...smáli jsme se...
,,Au, teď mi něco křuplo v rameni..." uchechtl ses. Stále máš to zranění...
,,A to jsi chtěl jít do jump parku?" Otočila jsem se k tobě čelem a lehce se zasmála.
Koukal ses mi zpříma do očí...a...pak jsi to udělal...políbil mě...byl to tak..tak nádherný pocit...na tohle jsem se tam těšila...toužila po tom...všichni se na nás dívali a nám to bylo jedno...usmíval ses do toho...byla jsem šťastná...objímal si mě...tak pevně...ale pak?...
Pak jsem se probudila....And it was only just a dream...
_______________________________________Ahoj, mám tu další myšlenku. Tenhle "příběh" byl zprvu šťastný...i já byla šťastná, ale pak jsem se probudila. Ani nevíte jak tohle bolí. Tyhle sny upřímně nenávidím, protože jsou tak skutečné...💭