Stálá jsem tu kdysi a stojím tu i teď. Ale za jiných okolností. Tohle místo je už jen plné společných vzpomínek. Co krok, to vzpomínka.
21. září 2018
Pamatuješ na naše první opravdové rande? Proběhlo tady. Jdu a vidím tě jít vedle mě, jako by jsi tu teď byl se mnou. Smáli jsme se, drželi se za ruce a byli šťastní. A teď? Jsem tu sama. Bez tebe.
31. července 2018Pamatuješ, jak jsme tady bruslili? Zašpinil sis bílou mikinu zmrzlinou. Teď tu jedu sama a vzpomínám. Tady na tomto místě si ležel a nechtělo se ti dál. Chtěla jsem tě zvednout, ale stáhl si mě k sobě. Smáli jsme se, objímali a byli šťastní.
A co to, jak jsme tu píchli pneumatiku? V den našeho dvouměsíčního výročí. Ve dvě hodiny ráno jsme si zahráli na automechaniky. Ale spolu jsme to zvládli. Smáli jsme se tomu, spolupracovali a byli šťastní.
12. května 2018
Pamatuješ, jak jsi se smál mým rovnátkům? V ten den mi je nasadili. Byli jsme zatím jen kamarádi, ale i tak jsem se ti líbila.
Nebo jak jsi mi pak zašpinil boty blátem? A já pak musela do restaurace s nimi.8. března 2018
Teď tu sedím sama, vzpomínám a píšu. Protože na to nikdy nechci zapomenout. Nikdy to nechci zahodit. Tolik jsme toho spolu prožili a i když už nejsme spolu, myslím na to v dobrém. Někdy bych to chtěla vrátit, být zase šťastná. Ale tohle už je jen minulost. Já se vydám zase o krok dál v přítomnosti. A půjdu budoucnosti naproti.
Děkuji za vše..