Celý týden, celých pět dní jsem na tebe skoro nemyslela. Kamarádi mi pomáhali...rozptylovali mě a rozesmívali...vždy jsem něco dělala. Ale vždy jsem se těšila domů na to, až tě uvidím.
Včera jsem dostala odvahu ti napsat...všechno jsem ti řekla... byla jsem naprosto upřímná...a teď nevím jestli jsem udělala dobře...
Víš...zjistila jsem to, čeho jsem se bála...pro tebe to nic neznamenalo...nic by z toho nebylo...zabolelo mě to...ale nějak jsem s tím počítala...proto jsem už ani nebrečela...a teď už se jen těším na to, až odjedu pryč od tebe...nechci tě potkávat...
Nejsi ten, za kterého jsem tě celých 16 let měla...a je dobře že jsi mi to řekl narovinu...zbytečně bych se trápila...i když bych k tomu neměla důvod...takže ti za vše děkuji...za letní lásku... Za ten krásný úsměv, který jsi mi dával...a za upřímnost...
