Ani nevíš, jak moc mi chybíš. Stále na tebe nemůžu přestat myslet. Mohla jsem být šťastná s někým jiným, ale kvůli lásce k tobě jsem se toho vzdala.
Nechci se trápit, miluju tě a proto nedokážu být s někým jiným šťastná. Trápila bych samu sebe i ho.
Ublížil jsi mi, fakt moc a já i přes to na tebe myslím. I přes to všechno tě stále miluju. Stále si přeju tě mít u sebe. Chci, aby jsi byl jen můj. Ne její. Ani nikoho jiného. Jen můj.
Připadám si jak sobec. Ale musíš mě chápat. V mých snech jsi jen ty. Nedokážu být šťastná.
Rve mi to srdce, vidět tě šťastného s ní. Vypadáš šťastný. Jsi šťastný? Nebo..se mi to jen zdá?..
Dnes je to rok co jsme se poznali. Je to, jako by to bylo včera. Kéž bych to mohla vrátit. Vše bych udělala jinak. Snažila bych se si tě udržet. Aby jsi mi neutekl za ní.
Pokud tě tam dnes uvidím. Vrátí se mi všechny vzpomínky. Ale...ty tam budeš s ní...
Už teď z toho mám strach. Z toho, že tě zase uvidím. Půl roku bez tebe a stále je to tak špatné. Stále se mi o tobě zdají sny. Stále na tebe myslím. Stále myslím na to všechno, co jsme spolu prožili.
Už půl roku dělám tu stejnou chybu. Ve skříni mi visí tvá mikina, kterou si oblékám, když je mi smutno a stýská se mi. Každý večer spím ve tvém triku, které jsi mi nechal, protože tě cítím u sebe. Měla jsem ti to všechno vrátit a jít dál. Ale..já si to chtěla nechat.
Každý den se dívám na poličku, na které stojí naše společná fotka. Jsme na ni šťastní, objímáme se a líbáme. Je v ní tolik emocí. Měla jsem ji hned vyměnit, bych ji neviděla. Tolik mi toho připomíná. Ty jsi dostal tu stejnou ode mě k narozeninám. Máš ji taky doma? Nebo jsi ji vyhodil tak, jak jsem ti řekla? Vzpomínáš na nás? Byli jsme zamilovaní. Jeden do druhého. A teď...Je to jen z mé strany.
