Nedávno jsem přemýšlela, o tom co jsme měli. Nedokážu přestat přemýšlet o tom, jak jsem byla šťastná. S tebou.
Pil jsi aby ses zbavil té bolesti? Zajímá mě odpověď, protože já ano. Nebylo to řešení, ale v tu chvíli jsem se cítila alespoň trošku lépe. Ale pak? Vše se pokazilo ještě víc.
Protože, tebe nic nikdy nenahradí. Nikdo mi nemůže dát takový pocit, jaký si mi dával ty. Byla jsem šťastná. A stále v mém srdci chybíš.
Víš, že není nikdo, ke komu bych mohla patřit. Víš, že patříme k sobě my dva.
Vím, že nenajdu lásku, která by byla tak skutečná. Vím, že jsem ji dostávala od tebe.
Není nic jako my.
Jako ty a já.
Společně.
Zlato, dala jsem ti všechno. Všechno co jsem mohla dát.
Tak proč jsi mě opustil? Proč jsi mě tu nechal zmatenou bez vysvětlení?
Zvykla jsem si na to, zlepšovat ti den. Když jsi měl špatnou náladu. Vždy jsem tu byla pro tebe.
Ale tohle je minulost. My dva jsme spolu nezůstali.
Asi to tak má být..
Řekni mi, stálo ti to za to?
Vždyť...Byli jsme tak perfektní.
Zlato, jen chci abys tohle viděl. Protože není nic jako my...
