Je celkem vtipné být v jedné místnosti s bývalým přítelem. S klukem, který tě miluje. S klukem, se který ti ublížil. A s klukem, kterého už dlouho miluješ. Ale ono to dopadlo...dobře...v to jsem nevěřila.
Když jsme se míjeli, vždy ses na mě usmál. A já zčervenala. Nemohla jsem už dál. Pak jsi mě tak moc vylekal tím, jak jsi ke mně přiběhl a stáhl na parket. Ten úsměv...prostě...je tak dokonalý a ty jsi ho ukazoval zrovna mně.
Tentokrát jsi mě držel ještě pevněji. A já přemýšlela. Byla jsem plná nejistoty. Protože jsem nevěděla, jestli je to správně. Jakmile se ale naše rty střetly, začal si se polibku poddávat sám. Já byla tak moc šťastná. Bylo to oboustranné.
Viděla jsem, jak tvé oči směřují k mým rtům a pak se znovu střetly. Usmíval ses do polibku a silně mě objal. Po dlouhé době jsem byla doopravdy šťastná. Ani nevíš co se mnou děláš. Konečně jsem ti mohla dát znát mé city. Dnes jsi mi splnil můj sen, který jsem mívala už pár měsíců. Já konečně ochutnala tvé rty. Nemohla jsem se jich nabažit.
Všichni nás viděli. Tví rodiče, mí rodiče a vlastně úplně všichni co byli na parketě. A nám to bylo jedno. Byla jsem šťastná s tebou a ty jsi taky vypadal šťastný. Ty jsi mě vytáhl z toho největšího smutku. Ty jsi mě dal znovu dokupy a spravil moje srdce. Děkuji ti za to.
Děkuji za to, že jsi a že jsi mi dnešek udělal tak krásným. Splnil jsi mi sen. Dokázal jsi udělat realitu tak nádhernou, až se mi tomu nechce věřit. S tebou jsem zapomněla na všechny problémy, které kolem sebe mám. V tu chvíli jsme to byli jen ty a já.
