Tak tohle od tebe byla celkem podpásovka.
Byla jsem překvapená, když jsem tě tam viděla s nimi, ale byla jsem vlastně ráda. Povídali jsme si a vše bylo v pohodě.
Jen...
...proč sis sedl vedle mě?
Bylo tam tolik volných míst a tys zabral zrovna to vedle mě! Chtěl tam sedět on. Věděl si, že on bude naštvaný, protože to on chtěl sedět vedle mě. Ale tobě to bylo jedno. Usmál ses nad tím, jako bys to dělal naschvál.
Bylo to schválně?
Mateš mě!...
Nejdřív skoro ignoruješ moje zprávy a teď se na mě zas tak sladce usmíváš. Ten úsměv byl zase tak upřímný a nádherný. Málem mi srdce vyletělo z hrudi. Byla jsem nervózní, protože on nás propaloval pohledem, celou dobu.
Ach~ Asi ho to bolelo... i když mi říkal, že ne. Já to na něm viděla.
Byl si tak blízko a stále ses usmíval. Myslela jsem, že to nezvládnu. Díky tobě byla ta cesta ještě delší. Jedna půlka mě chtěla, aby se zastavil čas a tahle cesta nikdy nekončila. Ale druhá část chtěla utéct pryč. Daleko od tebe.
Sakra~
Ta tvá vůně mě přivádí do šílenství. Nemůžu ji dostat z hlavy. Připomněla mi všechno.
Tu noc.
Naše propojená těla.
Byli jsme jak jedna osoba.
Proč na to pořád myslím?
Božee~
Už mě to přestává bavit. Hraješ se mnou tuhle pitomou hru. Ve které je mi souzeno prohrát. Mohl bys mě nechat vyhrát? Vyhrát alespoň jednou v životě?
Chci vyhrát.
