3.

73 2 0
                                    

Od toho "osudného" plesu už uběhly neuvěřitelné dva týdny a já mám stále plnou hlavu onoho cizince o kterém vím jen to že je blond s modrýma očima a že se mu říká Leo.
Dnes ráno si mě dal otec zavolat do své pracovny a proto nyní stojím u jeho pracovního stolu a čekám co se bude dít.
Do pracovny přišla i Lídie a otec konečně začal mluvit.
Jessiko máme pro tebe jednu myslím si že dobrou zprávu.
Náš král se brzy chystá odejít na vejmynek a rozhodl se předat vládu svému synovi. Ale ten aby se mohl ujmout vlády musí se před tím oženit.
A tak se král rozhodl že pozve na zámek několik dívek aby si Princ mohl mezi nimi vybrat svou ženu.
A co já s tím, proč mi to říkáš.

Otec v tu chvíli zvázněl a já už tušila co mi řekne.
Vybraly i tebe Jessiko, tak se běž zabalit a hned zítra ráno odjíždíš na zámek.
Cože? To snad nemyslíte vážně?
Já nechci na žádný zámek a už vůbec si nechci vzít nějakého namyšleného prince. Někoho jsem nedávno potkala a... Ani mě to otec nenechal doříct a pokračoval.
To mě nezajímá, prostě tam pojedeš a basta! A opovaž se udělat nějakou hloupost.

Došla jsem do pokoje a práskla za sebou dveřmi. Celá naštvaná jsem se svalila na postel.

Po chvíli někdo zaklepal na dveře a když jsem dlouho neodpovídala dveře se pomalu otevřeli a do pokoje nakoukl voják.
Slečno,omlouvám se že ruším ale váš otec nám nařídil abychom vás hlídali.
Jak to dořekl dveře se za ním hned zavřely.
Tak to si snad už otec dělá ze mě srandu. Dělá jako kdybych byla nějaký zločinec.

Já nechci jen tak nějakého prince,já chci svého Lea. Kéž bych ho ještě někdy potkala.
To byla má poslední myšlenka před tím než jsem usnula.

Můj neznámý Kde žijí příběhy. Začni objevovat