Můj neznámý

19.

Od té doby uběhl už měsíc a půl. Po celém zámku probíhají přípravy na předvánoční ples který se koná už dnes večer. Služebné pobíhají sem a tam až se divím že se některé spolu ještě nesrazily. Všichni ty mají spoustu práci a ani princ na mě nemá už tolik času jako dřív. Docela by mě zajímalo jak na tom s ním jsem ale nemám odvahu se ho na to zeptat a vlastně ani není kdy a mě to docela mrzí.

Najednou někdo zaklepal na dveře mého pokoje, vstala jsem a šla otevřít a že dveřmi jsem oběvila komornou.

Amando pojď dál. Neseš mi šaty na večer že?

Děkuji Jessiko a ano to jdou tvé šaty na ples. Je nejvyšší čas se začít připravovat. Tak se běž svléknout a já ti napustíme vanu.

To se mi nechce. Nešlo by ti bez toho koupání?

Tak dobře ale vlasy si umít musíš.

Tak jo ale musíš mi nejdříve ukázat ty šaty.

Po všech těch procedurách jako je umytí vlasů, vysušení vlasy, nalíčení, obléknu šatů a nakonec učesání jsem byla konečně hotová a podle času jaký byl na hodinách jsem zjistila že mi ještě zbylo asi půl hodiny k dobru a tak jsem se rozhodla že si chvíli zahrají na klavír a než jsem se nadála tak už byl čas vyrazit.

Spolu se zbylými dívkami jsme se shromáždili přede dveřmi od hlavního sálu kde se ples konal a čekali jsme až nás stráže pustí dovnitř.
Když se tak stalo a my byly uvnitř naskytl se mi pohled na překrásně vyzdobenou obrovskou místnost. Hledala jsem nějakou známou tvář ale nikoho jsem neviděla. Až najednou.....

Tati!

Vykřikla jsem když jsem uviděla svého otce a s ním i celou svou rodinu. Okamžitě jsem se za nimi rozeběhla.

Co tady děláte?

Zeptala jsem se když jsem se přivítala i s ostatními členy své rodiny.