15.

50 3 0
                                    

Ani nevím jak ale najednou jsem se ocitla u "toho" osudného jezírka. Svalila jsem se na zem vedle lavičky a šetřela si jednu neposednou slzu,která mi ukápla z oka.

Co tady děláš, stalo se ti něco?

Uslyšela jsem za zády známý hlas.

Ne jsem v pořádku princi,nemusíte si dělat starosti.

To vidím, řekneš mi co se teda stalo?

Nic,jen jsem potkala jednoho magor co mě chtěl osahávat a taky jsem doufala za tady potkám svého neznámého ale taky nic takže ani nevím co tady vůbec dělám.

Počkat. Kdo tě osahával?

To je jedno,už jsem si to s ním vyřídila. Kopla jsem ho do rozkroku. Co tady vlastně děláš ty?

Chtěl jsem se podívat na místo kde jsem potkal svoji lásku a doufal jsem že jí tady najdu.

A místo toho jsi našel mě, která je tady ze stejného důvodu.

Nechceš si zatančit?

Nehraje tu hudba.

A to ti vadí?

V tu chvíli jsme si oba podívali do očí jako kdyby nám začalo něco docházet, něco co snad ani nebylo možné.

Tak dobře.

Souhlasila jsem a přijala princovu nabízenou ruku.
Chvíli jsme spolu tančili a pak jsme se rozhodli že půjdeme dovnitř aby nás někdo třeba nehledal.

Musím uznat že i když jsem si to na začátku nechtěla přiznat tak mi s princem bylo docela hezky.

Do zámku jsme se vrátili něco okolo dvou hodin ráno a ihned jsme se všichni vydali do svých postelí.
Já jsem se jen převlékla do noční košilky a vpadla do postele. Téměř ihned jsem usnula.

Můj neznámý Kde žijí příběhy. Začni objevovat