Můj neznámý

2.

Jsem tu už hodinu a vážně mě to tady nebaví. Zatím jsem tancovali asi se dvěma šlechtici které ani neznám a teď jsem se rozhodla že se půjdu projít na čerstvý vzduch.
Na zahradě kousek vedle altánku se nacházelo malé jezírko ve kterém bylo hejno malých rybek. Byla tam také lavička a tak jsem se na ní na chvíli posadila.
Nebaví vás to tu? Vyrušil mě po chvíli cizí mužský hlas.
A vás? Zeptala jsem se na oplátku já a prohlédla jsem si onoho cizince.
Byl vysoký, štíhlý s blond vlasy. Na sobě měl černý oblek ušitý na míru a na tváři rudo-černou masku.
Vypadá dost dobře. Pomyslela jsem si.
Je to tu krásné. Smím si přisednout?
Jen jsem pobývali hlavou a vrátila jsem pohled k jezírku. On se ale pořád díval na mě. Proč se na mě pořád díváte? Neznámý v tu chvíli začal nabírat rudý odstín.
Nevím,připadáte mi jiná než všechny ty dívky co jsem kdy potkal,a navíc vám to moc sluší.
Tak teď jsem začala nabírat rudou já.
Smím prosit? Zeptal se mě a natáhl ke mě ruku. Nehraje tu hudba. A to vadí? Vlastně ani ne. Usmála jsem se na něj a jeho ruku příjmula.

Prozradíte mi vaše jméno krásná slečno? Zeptal se mě když jsme spolu tančili už snad půl hodiny a přitom jsme si stále dívaly navzájem do očí.
Ty jeho byly tyrkysově modré a ty moje zase čokoládové hnědé.
To je tajné okouzlující pane.

Leo! Zavolal najednou někdo z hradu.
A pak jsem uviděla jakéhosi muže asi tak v mém věku jak si to míří přímo k nám.
Leo, tvůj otec s tebou chce mluvit. Máš za ním okamžitě přijít.
Omlouvám se ale už budu muset bohužel jít. Rád jsem vás poznal krásně slečno. Řekl a políbil mě na hřbet ruky,než stihl odejít dala jsem mu do ruky malý medajlonek a se slovy takhle mě poznáte jsem ho nechala odejít.
On se ale vrátil a se slovy promiňte ale musel jsem to udělat mě políbil na rty.

Já jsem tam stála jak oblblá ani nevím jak dlouho ale přišlo mi to jako celá věčnost dokud pro mě nepřišel otec a se slovy jedeme domů mě odvedl ke kočáru.

Říkají mu Leo,může to být jméno nebo třeba jeho zkratka jako třeba Leopold nebo Leonard.
Zamyslela jsem po cestě domů nad tím jak by se mohl můj okouzlující cizinec jmenovat.