Celé dva týdny nikdo z holek nemluvil o ničem jiném než o plese na který jsme pozvané, o tom jaké to tam asi bude a hlavně vedli dlouhé debaty o tom jak se nalíčí,účesou a jaké budou mít na sobě šaty. A mě už to začalo jít pěkně na nervy.
Sice já se na ples také těším ale tolik neřeším co si vezmu na sebe.
Ples se koná již zítra a já už se nemůžu dockat toho až tam budu,protože doufám že se tam oběví i můj neznámý.
Z mých myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře. Otevřela jsem je a za dveřmi stála komorná s jakýmsi pytlem na ramínku a krabicí od bot v ruce.
Slečno Jessiko nesu vám šaty na zítřejší ples.
Děkuji. Pojď dál Amando.
A říkala jsem ti přece aby jsi mi tykala.
Řekla jsem jí hned jakmile jsem za ní zavřela dveře.
Já vím ale nechci aby mě někdo slyšel.
Co to je?
Zeptala jsem se a přitom jsem ukázala na její ruce.
To jsou tvé šaty a boty na zítřejší ples. Je potřeba aby sis je vyzkoušela nejlépe hned abych věděla jak ti sedí a zda není třeba něco poupravit.
Tak mi je ukaž.
Amanda stáhla pytel z šatů a já nemohla uvěřit vlastním očím. Bílo modré šaty dlouhé až na zem s modrými proužky kamínků od pasu až dolů,stříbrný opasek posetý kamínkami různých velikostí a k tomu všemu bílé boty z poloviny pokryté bílými kamínky. Prostě dokonalost sama.
Amando ty šaty jsou přímo dokonalé.
To jsem ráda že se ti líbí. Sama jsem je vybírala. Tak si je pojď vyzkoušet ať vidím jak ti sedí.
Vypadáš jako opravdová princezna.
Řekla Amanda potom co jsem se oblékla do těch nádherných šatů které mi přímo dokonale sedly.
ČTEŠ
Můj neznámý
Historical FictionKdo by čekal že se za jediný večer stihnu zamilovat do člověka kterého jsem ani pořádně neviděla? Já tedy rozhodně ne. Kdyby mi to někdo před rokem řekl jen bych se mu vysmála do obličeje. Jak tohle může dopadnout? Najde Jessika svého vysněného pr...
