4.

70 2 0
                                        

Slečno Jessiko vstávejte.
Eadlin nech mě ještě spát.
Eadlin byla něco jako moje komorná a já jsem jí měla že všech služebných nejraději.
Jessiko,víte přece moc dobře že to nejde,musíte připravit na cestu do zámku.
No právě,vůbec se mi tam nechce.
Řekla jsem a stáhla že sebe peřinu.
Kdy je odjezd? Odjíždíte už za hodinu a půl, máte tam být už v deset hodin.
Ach bože co jsem komu udělala. Vstala jsem z postele a šla se obléknout. Eadlin mi pomohla s výběrem šatů a posléze i s účesem. Celý tento proces trval asi hodinu. Popadla jsem svůj kufr a šla se rozloučit doufám že na krátkou dobu se svou rodinou.

Kočár zastavil přímo na nádvoří, kde už byly i ostatní dívky bylo jich tu celkem sedm a já jsem byla osmá a tudíž poslední. Postavila jsem se do řady k ostatním a čekala jsem co se bude dít.
Po chvíli přišel princ nás přivítat.
Milé dámy vítám vás na našem zámku. Já se jmenuji Eleon a jsem váš princ. A teď prosím pojďte za mnou, provedu vás po zámku a ukáží vám kde se co nachází, včetně vašich pokojů.
Když jsme stály u posledních dveří,zřejmě mého pokoje otočil se princ Eleon čelem ke mě.
Neznáme se odněkud?  Připadáte mi povědomá.
Jeho modré oči se vpily do těch mých a mě se také v tu chvíli zdálo že jsem ho už někde viděla,jen si nemohu vzpomenout kde.
Nemyslím si.  Jak se jmenujete?
Já jsem Jessika.
Tak Jessiko toto je váš pokoj. Přeji příjemný pobyt a rád jsem vás poznal. Děkuji princi.

Otevřela jsem dveře a vešla do svého prozatímního pokoje.
Rozhlédla jsem se po pokoji a nemohla uvěřit vlastním očím,pokoj byl snad čtyřikrát větší než ten můj co mám doma.

Můj neznámý Kde žijí příběhy. Začni objevovat