Můj neznámý

5.

Sedla jsem si na postel a rozhlédla jsem se po tom obrovském pokoji když jsem uslyšela lehké zaťukání na dveře a posléze i jejich otevření.
Za dveřmi se oběvila menší blondýnka asi tak v mém věku.
Dobrý den slečno,já jsem vaše nová komorná, mohu dal? Zeptala se mě nervózně.
Samozřejmě, pojď dál.
Jak se vlastně jmenuješ?
Já jsem Amanda slečno.
Těší mě já jsem Jessika ale můžeš mi říkat Jess a tykej mi prosím vždyť jsme skoro stejně staré.
Ale to nejde slečno,co by si o tom pomysleli král s královnou a princem.
To je mi upřímně jedno. Pomyslela jsem si v duchu.
Tak dobře ale slib mi že když budeme samý budeš mi normálně tykat a říkat mi jménem, ano? To oslovení slečno mi dost vadí.
Jak si přejete s.......pardon jak si přeješ Jessiko.
Tak to by jsme měli. A teď mi o sobě něco řekni. Jak dlouho jsi tady na zámku? Znáš dobře královskou rodinu?
Jsem tady teprve krátce asi jeden měsíc a královskou rodinu moc neznám. Jen to co se tu říká.
Tak to by mě zajímalo. Povídej.
Nevím jestli je to pravda nebo ne ale třeba o princi jsem toho slyšela už opravdu hodně.

Rozhlédla se kolem sebe jestli tady náhodou není nikdo kdo by ji mohl slyšet a pak pokračovala.

Říká se že princ je hrozně náladový,že ledaskoho nesnese a taky že střídá jednu holku za druhou.

Chceš tedy říct že je děvkař.
Jen přikývla.
Ale opravdu nevím jestli je to pravda. Třeba ke mě se princ vždy choval hezky.

No uvidíme.

Už mám docela hlad,nevíš kdy bude oběd?
Eadlin se podívala na své hodinky a vyjela zděšením.
Panebože už tam máte být.

Rychle jsme tedy vyběhly z pokoje a jelikož jsem nevěděla ještě kde jídelna je musela mě tam Eadlin dovést.

No to tedy udělám dobrý první dojem. Pomyslela jsem si.
A je mi to vlasně úplně jedno jestli mě hned na začátku vyhodí. Spíš budu ráda, stejně toho prince vůbec nechci.
Já mám ráda svého cizince a nikdy se ho nevzdám.