Po večeři:
Zrovna jsem ve svém pokoji a hraju na klavír. Byla jsem do toho zábrana tak že jsem se polekala když někdo cizí začal najednou když jsem přestala hrát tleskat.
Otočila jsem se na toho dotyčného a uviděla jsem prince jak se opírá o futra dveří a upřeně a se zájmem mě pozoruje.
Jak dlouho už tu stojíte?
Dost dlouho. Moc hezky hrajete. Děláte to dlouho?
Děkuji. Ano,hrát mě učila ještě moje maminka ještě než umřela.
To je mi moc líto.
To je dobrý,jsem v pohodě. Je to už dvanáct let co tady není.
Určitě to byla skvělá máma.
Ano,to byla.
Při vzpomínce mou matku mi ukápla jedna neposedná slza,kterou jsem ale hned šetřela.
Potřebujete něco? Nebo proč jste vlastně tady?
Chtěl jsem se vás zeptat jestli by jste se nechtěla jít trochu projít.
Proč ne,půjdu ráda.
Tak jdeme.
Rozhodli jsme se projít po zahradě a nakonec jsme skončily v altánu kde jsme si sedli a povídali si.
Asi bych vám měla něco říct.
Možná se budete zlobit a vyhodite mě ale já vám to prostě musím říct.
Tak povídejte.
Neurazte se ale já se za vás nechci vdát.
Podívala jsem se mu do očí a nevypadal jako by ho to mrzelo nebo ranilo ale spíše na to že se mu ulevilo.
Tak to je dobře, protože já vás také nechci,vlastně se nechci vůbec ženit,ale bohužel musím.
Co kdybychom zůstaly alespoň přátelé? Co vy na to? Mohla by jste mi alespoň pomoct s výběrem mé budoucí ženy.
To je dobrý nápad princi,mohla bych je trochu proklepnout a pak vám domluvit i první schůzku.
Tak dobrá,dohodnuto.
Ještě chvíli jsme si tam jen tak povídali o všem možném, hlavně o blbostech a pak jsme se rozhodli jít spát.
Každý sám samozřejmě.
ČTEŠ
Můj neznámý
Tiểu thuyết Lịch sửKdo by čekal že se za jediný večer stihnu zamilovat do člověka kterého jsem ani pořádně neviděla? Já tedy rozhodně ne. Kdyby mi to někdo před rokem řekl jen bych se mu vysmála do obličeje. Jak tohle může dopadnout? Najde Jessika svého vysněného pr...
