Child Of Keon... Povstání (II.díl) [DOKONČENO]

Sakra tati!

Dívala jsem se z okna, když Castelline po mém svěření se odešla, ani mi neřekla kam, ale šla. ,,Ach..." povzdychnu si a koukám do hvězd. ,,Kéžby by byl někdo, kdo by mi dokázal pomoci." Řeknu si. Moc dobře jsem slyšela, že mluvila z někým kdo by mi pomohl k titulu Prime.

Ten někdo je, ale Optimus. Od té doby co nás unesli poskoci od Lockdowna a mé pošahané sestry, nevím co si mám o Optimovi myslet. Zachránil mi krk. A proč vlastně? Začala mi projíždět hlavou nová otázka, ale tu jsem brzy vypudila. Poněvadž jsem venku slyšela rozruch. Podívám se ze stanu a venku hraje hudba, prostě a jednoduše je tu párty.

Ani nevím co se oslavuje, ale asi jsem celé odpoledne prosnila. Šla jsem tedy dál od tábora, bylo to místo u jezera. Stála jsem před ním a koukala jsem se do dáli. ,,Electro?" Ozve se za mnou chladný hlas, až mě zamrazelo v zádech. Otočím se a tam stojí táta, znovu se tedy kouknu před sebe.

,,Vím, že se mnou nemluvíš a máš k tomu patřičné důvody, ale prosím mluv se mnou." Začne prosit, svůj pohled, ale odvrátím a koukám se na jih. ,,Vím, není pěkné lhát, ale jinak to nešlo." Snažil se mě uklidnit. Já si vzala placatý plech a hodila jsem jej pohladině. Táta přišel blíž ke mě, chtěl mi položit svou ruku na mé rameno, ale to jsem se na něj otočila.

,,No, poslouchám." Řeknu mu, ale jinak jsem rozhodnuta, že s ním nepromluvím ani slovo. ,,Hele... je mi to líto, ale bál jsem se aby si se neobrátila zády ke mě." Vychrlí na mě. Já se obrátím opět k hladině jezera a k házení plíšků. ,,Electro, prosím řekni něco." Naléhá, ale já nemám ani sebemenší zájem se s ním bavit.

Nevím co mám dělat, zda mám úplně odejít, což nakonec neudělám, ale zůstanu stát. ,,Jsem na tebe přísný, protože si se začala dost bavit z autoboty a hlavně Primem!" Protočila jsem oči a v duchu se modlila k Primusovi. ,,Electro, je to pro tvé dobro." Řekne, fajn aby mě konečně nechal si vše urovnat musím s ním mluvit.

Z prudka se k němu otočím čelem. ,,Fajn! Pro mé dobro? Dobře, možná proč si mi lhala z mou sestrou pochopím, ale proč..." přerušil mě. ,,Ty víš proč jsem ti lhal? Od koho?!" Vyjel po mě. ,,Řekl mi to Optimus. Je dost zvláštní, že on je ten, kterými vždy řekne opravdovou pravdu jako první!" Oplatím úder.

,,A ty mu to věříš?" Ucedil najednou mezi zuby. ,,Zbývá mi něco jiného?" Podívám se tázavě, ale táta nic neřekne. ,,Takže ne! Je to podruhý, co mi pravdu pravd řekl, proto mu věřím. Nic víc v tom není!" Táta zavrtí hlavou. ,,Ale uvědomuješ si na čí straně je?!" Už zuří. ,,Jsem si toho vědoma, ale..." nenechal mě to dokončit.

,,Právě proto mám o tebe strach!" Protočím oči v sloup. ,,A neprotáčej oči, teď se nehneš ani na krok odemě a nebo pověřeného cona!" Rozhodím ruce. ,,Co?! Vždyť..." ,,Dál se o tom Electro bavit nebudu. U sebe budeš mít, vždy a jen nějakého cona a nebo mě!" ,,Jsem už dospělá, nemúžeš mi dá zaracha!" Chci odejít, ale s tím, že bude opravdu a jen u mě myslel asi vážně.

Letím do tábora, kde přistanu uprostřed, táta za mnou. Všichni na mě a na něj koukají jak na duchy. Rozešla jsem se do stanu, ale on byl v mých patách. ,,Sakra tati!" Řeknu, dobře neřeknu, ale křiknu. ,,Já to myslel vážně a nemysli si, že tě nechám z tvou nejlepší kamarádkou!" ,,U svatýho Soluse Prima!"

Zanadávám, a to jsem vždy nadávala jen a jen do Primuse. ,,Ty mě budeš a musíš poslouchat!" Otočím se k němu a zamračím se. ,,Jinak co?! Co se jinak stane?!" Zeptám se ho důrazným až chladným tónem, ale táta na tohle jen mlčí. ,,Až si to rozmyslíš, tak mi přijď říct!" Řeknu a rozejdu se do stanu. ,,Ať už jsme odsud pryč." Řeknu si potichu pro sebe.

Otočím se a za mnou pochodujou dva coni. Postaví se před stan, kde budou držet hlídku, aby jsem náhodou nefrnkla.