Child Of Keon... Povstání (II.díl) [DOKONČENO]

Zpět na Zemi

Byl další den. Jelikož jsem nemluvila z tátou a on se mnou, tak jsem ani nešla k sobě, protože řekněme, že nechci aby jsem dnes a vůbec asi do konce života viděla někoho kdo mi bude tátu připomínat. Vyjdu ven, je už deset. Všechno se musí pobalit a a dát se na Ultra Ississ. Zbalila jsem stan a hodila jej na loď. Když jsme přicházeli do lodi bylo asi jedenáct.

Řekněme, že to někomu opravdu trvá. Vešla jsem na loď a chtěla jsem jít do svého pokoje. Zadám heslo, ale to mě odmítne. ,,Co?" Udivím se. Zkusím to tedy znovu, ale opět nic. ,,K sakru!" Zanadávám a vrazím do zdi pěstí. ,,Tohle udělal schválně. Kam teď jako pudu?" Zeptám se do ticha, které na chodbě panovalo, dokud se nerozjely motory.

To byl pak hluk jak na karnevale. Popravdě ani nevím jak takový karneval probíhá. ,,Co tu děláš?" Zeptá se mě někdo. Kouknu se na něj a byl to Drift, vypadal dost pobaveně. ,,Čekám.." odpovím, ale dal se mu nechci věnovat. ,,Na co? Na signál?" Začne se smát. Vemu něco a hodím to po něm. Ten se vyhne a radši zaleze do pokoje.

,,Ale ostatním to nechal..." odfrknu si. Neboť to není ani náhodou férový. Jdu chodbou aby jsem si to aspoň trochu prošla a prohlídla. Vyletěli jsme v jedenáct, což znamená, že na Zemi budeme tak v 21 a plus mínus nějaké minuty. Ale co pak? Kam k sakru pudu? Zeptám se sama sebe, protože nemám ani tucha.

Pochybuju, že by jsem mohla zpět k autobotům... k mí pošahaný sestře fakt nejdu... u conů nejsem až doletíme na Zemi výtaná... a k Galvatronovi? Velmi vtipný. Takže budu asi jako většina Cybertroňanů, schovaná a nebo budu sloužit lidem. Pryč od konfliktů a válek, ale asi by to bylo tak lepší. Povzdychnu si. Už jsem toho zažila víc než dost.

Jdu dál po lodi a potkám Castelline. ,,Electro?" Nevšímám si jí a jdu dál. Ona jde, ale za mnou. ,,El!" Zvolá, ale já opět nereaguji. ,,Tobě nestačí, že jdu a nereaguju? Což znamená bezeslovně: Nech mě!" Řeknu jí, ale ona se stejně vtírala. ,,Electro." Chytla mě za ruku a otočila mě na sebe.

Já nahodila vražedný pohled. ,,Řekla jsem nech mě." Zopakuji jí, tu onou větu. ,,Nenechám tě. Hele promiň, já myslela, že bude rád..." řekla. ,,Rád?! Vždyť... kdyby si mě poslouchala, tak by si to věděla, jenomže ty né. Ty si se rozběhla za ním a řekla mu to!"  Otočím se a jdu dál mým původním směrem. ,,Electro. Však on se uklidní uvidíš."

,,Neuklidní, znám ho! Neuklidní se... však kvůli tomu, že si mu to prokecla, mě vyhnal! Teď nejsem nikdo!" Řeknu jí. ,,Seš někdo... si Prime!" Zasměju se. ,,Jo, ale Prime, bez strany, bez vojska, bez podpory. Jsem Prime k ničemu!" Začnu pomalu, ale jistě zuřit. Na tohle už nemá asi co říct, obě na sebe koukáme. ,,Castelline si tady?" Zavolá táta.

Když vyjde zpoza rohu a uvidí mě, hned se z jeho obličeje vytratí radost, ale nahradí jí zlost. Já se tedy otočím a jdu pryč. Nechtěla jsem ho potkat a jsem opět u toho. Vzpomínám na to co jsem včera viděla, mou matku. Celou cestu na ni myslím, až dojdu do chodby kde mám mít pokoj. Zkusím znovu heslo, ale nic nepomohlo. ,,U Primuse!"

Znovu vrazím do zdi, hned vedle té první díry, udělám tedy druhou a ještě hlubší. ,,Něco se stalo?" Zeptá se mě autobotský doktor Ratchet. ,,Ne Ratchete nestalo." Usměji se, ikdyž jsem se držela, abych nezačla brečet. Né kvůli pitomýmu zámku, ale kvůli tomu, že jsem schytala asi toho nejhoršího otce na planetě.

,,Nevíš nahodou kde jsou laboratoře?" Já nasadila tázavý výraz. ,,Na to abych pomoch z něčím Knockoutovi. Chce pomoct, ale já nevím kde to je." Usmál se. ,,Jo ták. Jasně ukážu ti to." Řeknu a jdu před ním. Jdeme dlouhou chodbou až dojdeme k prosklené místnosti. ,,Tadyhle." Řeknu, Ratchet poděkuje a vejde dovnitř.

Začla jsem se nudit, a když už jsem nevěděla co dělat, tak jsem zamířila do tréninkové místnosti. Vzala jsem si boxovací pytel. Začnu do něj boxovat a všelijak jej mlátit. Vybíjela jsem si zlost, která ve mě momentálně je. Až nakonec jsem dala takovou sílu do jedné rány, až jsem ten pytel utrhla z retězu a on odletěl na druhou stranu.

,,Nechceš vyrovnanějšího soupeře?" Zeptal se mě Soundwave, který tohle nejspíš celý pozoroval. ,,Ani ne." Odseknu. To když jsem říkala, že nechci žádnýho cona vidět, tak jsem to myslela doopravy. ,,Ale no ták. Vím že jo." Řekne a jde proti mě. ,,Já řekla, že ne Soundwave!" Okřiknu jej. ,,No ták jeden zapas." Řekne, nevím na něj se nedokážu zlobit.

Tak tedy kývnu. Zápasů bylo o dost více, ale co už. Potřebovala jsem si vybít vztek a takhle to šlo nejlépe. ,,Přilítáváme." Přeruší naš souboj prohlášení Soundwava. Šli jsme tedy ven. Autoboti byli kdesi vyloženi. Já skočila ven. Protože souhlasím s tím co mi Megatron řekl.

Nevím ani kde jsem to byla, ale v nějaké malé vesnici, dobře bylo to město ale malé. No jo... ale co dál?