Child Of Keon... Povstání (II.díl) [DOKONČENO]

...Relikvie...

Stoupli jsme si před dveře, Optimus zkusil nějaké heslo a dveře se otevřeli. Nechala jsem to být neboť tam byli cybertronské relikvie, které mě uchvátily. ,,Jsou to opravdu..." nedořekla jsem to a Optimus mi to odsouhlasil. ,,A nebyli všechny vyslány pryč ze Cybertronu?" Zeptala jsem se když se předemnou oběvil placatý a kulatý artefakt.

Chtěla jsem si jej vzít do ruky, ale to mě zastavil Optimus. ,,To by bylo možná to poslední co by si udělala." Podívala jsem se tázavě. ,,Tohle je vysavač jisker." ,,Páni... nikdy jsem jej neviděla na vlastní oči." Řeknu a zírám na něj. ,,A není jediný z těch které se považovaly za ztracené." Rozhlédl se po místnosti. ,,Počkat nebyli schovány ve vesmíru a tak?"

Šla jsem za ním. ,,Měli být, ale podle všeho je někdo sbíral a hledal. A jakmile je našel je dal sem na svou výstavku, ale Galvatron by to neudělal. O Cybertronských relikviích nic neví. Tedy pokud tehdy, jak byl ještě obyčejný stroj, jakmile ho tvůj otec nakazil svými chromozony, tak mu nepředal více informací, než chtěl." Uvažoval.

,,Jako možné to je, ale proč by to bylo na téhle lodi, která očividně už dlouho neletěla, možná od války. Galvatron by se sám nedověděl o Cybertronských relikviích." Optimus se na mě podíval a řekl: ,,Přesně tak, někdo mu pomohl a mám takový pocit, že to byla ta femme co nás zajala." Já kývla a koukla jsem se na maskovač.

,,Fíha... Myslela jsem, že je větší." Pousmála jsem se. ,,Ne. Je takový jaký ho vidíš." Odpověděl mi Optimus. Optimus prošmejdil okolí a dál se o relikvie nezajímal, přeci jenom je znal hodně dobře, ale já ne, tak jsem toho využila a dívala jsem se na jednu po druhé.

Optimovi to asi bylo fuk, že nic nedělám, asi jako jedinej věděl, že chci zjistit něco novýho, tak mě laskavě nechá. Když si všimnu jedné věci... ,,O můj Primus!" Vyjeknu. ,,Co se děje?" Zeptá se Optimus a přijde ke mě. Dívala jsem se na úlomek, dobře na dost velký kus ulomené Prajiskry. Jakmile Optimus spatří to co já zůstává tiše stát na místě.

,,Jak je to možné? Vždyť byla Prajiskra zničena před 11 lety!" Řeknu, ale stále nespouštím úlomek z očí. ,,To netuším, ale očividně nebyla zničena celá, ale radši to necháme být a půjdeme." Rozkázal, rozešel se směrem k východu. Já zůstala stát a chtěla jsem ten úlomek donést tátovi, ten by byl štěstím bez sebe.

Natahovala jsem se pro to, když mě zastavil optimův hlas: ,,Neber to. Nevíš co zde může být nastražené." Protočím oči, ale neberu to. Optimus má vlastně v tomhle pravdu, asi proto jsem ho poslechla. Jdu za ním, on je skoro za rohem, když si všimnu zeleně svíticí hole z nějakým kamenem navrcholu.

Rozejdu se k tomu a pod tím je napsáno: Tato strážná hůl nebo také Feonské žezlo, je majetkem Vibrala Prima. Tohle jsem si vyfotila i z žezlem, ale nedalo mi to a na žezlo jsem si musela šáhnout. Když v tom se začala loď otřásat, všechny relikvie se začly posouvat do zdi, kde byli ukryty, aby jsem aspoň něco stihla zachránit, tak jsem se rozeběhla pro úlomek.

Když najednou uslyším podivný skřípavý zvuk, byli to nouzové dveře, které se spouštěly dolů. Kdyby se zavřely zůstala bych tam asi nadosmrti. Tak tedy jsem se k nim rozběhla, jenomže do cesty mi spadla hromada železa, lehce jsem ji přeskočila a mířila ven, ale to mi zase jiný trám spadl na nohu.

Okamžitě jsem spadla k zemi a snažila jsem si vytáhnout nohu z trámu, u toho jsem sledovala dveře jak se čímdál víc spouští dolů. Úlomek byl asi tak dobrých pět metrů odemě, ale starost jsem měla jinou a to z trámem.