Child Of Keon... Povstání (II.díl) [DOKONČENO]

Nováček

Byli jsme v táboře, Ratchet z Knokoutem, no dobře jen Ratchet stavěl stan, Knocky mu do toho pořád jen a jen kecal. Já to jen sledovala z povzdálím a musela jsem se smát. Když kolem mě šel táta, tak se na mě ani nepodíval. Šla jsem za ním, aby jsem zjistila proš k sakru se mnou nemluví.

,,Tati!" Řeknu ten se otočí a nepodívá se na mě, ale za mě. ,,Hmm..." ,,Chci se tě na něco zeptat...." řeknu, ať to ví. ,,Nuže poslouchám." Řekl, ale já věděla, že poslouchat vážně nebude. ,,Myslím to vážně!" Zdůrazním to, na to jen kývl. ,,Proč se mnou nemluvíš?" Vyvalím ze sebe. Chvíli přemýšlí, jakmile vypadá, že má odpověď promyšlenou stejně ji neřekne.

,,To mi nemůžeš ani říct proč se mnou nemluvíš?" Tázám se ho, ale on se otočí a pokračuje v chůzi dál. Běžím před něj a zastavím ho rukou. Ten se na mě podívá a potom na mou ruku, pohledem: Co si to dovoluješ. ,,Proč? To je tak těžký odpovědět svý dceři na tuhle otázku?!" Řeknu z vyšším tónem v hlase. ,,Ty to víš! Tak proč bych ti to měl říct!"

Prakticky po mě křikl, já zůstala přimraženě stát u země zatím co on mě obešel a vydal se k sobě. V očích jsem měla slzy a s nimi jsem odešla do stanu té femme. Vě směs jsme se u ní střídali. Vešla jsem dovnitř, když byl již večer, tak jsem nevěděla kdo ji bude hlídat. A byl tam Optimus, spal. Chvíli jsem uvažovala zda ho mám vzbudit, aby si šel lehnout do svého stanu a nebo pudu zkrátka pryč.

Ikdyž spát na židli by jste asi taky nechtěli. Lehce jsem do něj šťouchla, což jej probudilo. ,,Kde? Co? Jak? Proč?" Vystřelil. ,,Jen klid. To jsem já. Jdu tě vystřídat ať si jdeš odpočinout." Řeknu mu. ,,Nemusíš klidně tu zůstanu." Snažil se mé odbít. ,,Ne. Žádné takové. Ty si pudeš lehnout k sobě a já ji budu hlídat." Rozkážu on tedy bezeslova odejde a zamíří k sobě.

Jakmile míří ven, tak jej pozorně sleduji. Když si uvědomím co to vlastně dělám, tak si jednu vrazím. Sednu si na židli vedle postele od té femme a snažím se po dlouhém dni neusnout, ale bohužel únava je znát a nakonec si vybrala svou daň.

Druhý den

Druhý den ráno jsem se probudila si v šest, ta femme byla naštěstí tam kde být má a to na lůžku. Slyším hluk z tábora což naznačuje tomu, že jsou všichni již vzhůru. Nešla jsem ven, nýbrž jsem čekala až někdo přijde sem. Po asi pěti minutách se mé tiché přání splnilo. Do stanu přišel Ratchet s tím, že jde té femme vzít vzorek energonu.

,,Dobré ráno, Electro." Řekl mi, asi dobře vyspal jinak by tohle nikdy u svaté Prajiskry neřekl. ,,Dobré, Ratchete." Oplatím pozdrav. ,,Bylo večer vše v naprostém pořádku?" Zeptal se a u toho se koukl na přístroje. ,,Ano. V absolutním." Odpovím pevný hlasem a sleduju jak bere obří injekční stříkačku do ruky.

Potom vzal ruku té femme a chtěl ji jí zapíchnout, ale co to... ta fem ho najednou chytla za ruku. Pohlédla z vyděšeným výrazem na doktora, ale jakmile si všimla autobotského znaku, tak se ještě více polekala. A nepomohlo tomu už vůbec to, že Optimus přišel do stanu. To ona vyběhal ven.

Já rychle vyběhal za ní, ale jakmile jsem vyběhal ven, viděla jsem že táta a ona stojí přímo naproti sobě, ale oba přimraženě. Po chvíli pozoróvání nahodil táta svůj úsměv a řekl: ,,Zaveď našeho hosta do jeho stanu." Řekl Soundwavovi, ale ona se ani nehla. Nechtěla za Primuse pryč. ,,Já ji odvedu."

Nabídnu se, přijdu k ní. ,,Pojď. Neboj se." Řeknu, ona se nakonec podvolí a jde za mnou do stanu. Vejdeme dovnitř, kde si sedne na jednu z postelí. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptám se jí, ale vidím její vyděšený výraz. ,,Neboj se. Nikdo ti nic neudělá." Ujistím ji, ona kývne a odpoví: ,,Mé jméno je Castelline." Kývnu.

,,Já jsem Electra. Těší mě." Řeknu. ,,Proč jsou tu oni?" Tázá se, pochopím koho myslí. ,,Autoboti a my táhneme za jeden provaz. Už spolu neválčíme." Řeknu jí, ona kývne.,,Kam jdeš?" Zeptá se mě, když chci opustit stan. ,,Musím si promluvit z otcem." Řeknu, do stanu nakoukne hlava Optima a řekne: ,,Musíme si promluvit."

Já kývnu, on zmizí a já chci jít za ním. ,,Tvůj otec je Optimus Prime?" Zeptá se. ,,Né, prosímtě blázníš. Můj táta je někdo tisíckrát lepší...." uchechtnu se. ,,Můj otec je Megatron." Dořeknu jí a vyjdu ven za Optimem. ,,No?" Zeptám se. ,,Jak je jí?" Podívám se na něj. ,,Je jí dobře. Je jen pořád trošku zesláblá. Proč?" Jdeme dál.

,,Megatron se chce přemýstit. Lépe řečeno chce najít to žezlo, které máš vyfocené." Podívám se na něj tázavě. ,,A tím míříš kam?" Vím mám plno otázek, ale chci to vědět. ,,Podle všeho nás tu Megatron chce nechat." Nechápu to. ,,Počkej jak to myslíš?" ,,Tak, že asi dneska večer zbalí všechny cony a na Ultra Issis vyletí pryč."

Nemám ani co říct. Musím něco vymyslet. ,,Děkuji, že si mi to řekl."