Child Of Keon... Povstání (II.díl) [DOKONČENO]

Feon

Vzbudí mě pochodování po chodbách. Vyjdu ze dveří a všichni jdou k můstku. Vezmu si meče a jdu tam také, přijdu k můstku. ,,Co se děje?" Zeptám se jakmile tam dorazím. ,,Jsme tady, ospalče." Rýpne si Knockout. Probodnu jej pohledem a on se okamžitě otočí. Projdu davem až k tátovi. ,,Tak tedy?" Zeptám se a v té chvíli se mi poskytne pohled na Feon.

,,Takže. Vemte si jen to nejnutnější." Rozkázal táta, všichni si vzali zbraně a vyšli před loď. ,,Soundwave. Zamaskuj ji a zapni autopilota." Dořekne táta. Já i on společně vystoupíme před loď. ,,Fajn. Teď se rozdělíme do dvojic. Electro ty budeš se mnou. A to je rozkaz." Co?! Však... ech! Pohodím rukama, ale nadále to neřeším.

S tátou jdeme uličkami Feonu až k hlavní budově. ,,Tati...." hlesnu. ,,Hmm..." zamručí, ale jde dál. ,,Proč si mi neřekl, že má sestra chodila z Lockdownem?" Zarazil se, nachvíli vypadal, že přemýšlí, ale pak se rozešel. ,,Neřekl jsem ti to, protože to nebylo potřeba." Kývla jsem. ,,A proč si mě chtěl s sebou teď?"

Znovu se zeptám, sice to vím, ale chci si to vyslechnout od něj. ,,Hele. Optimovi prostě nevěřím. Nechci aby si se s ním bavila, je to kvůli tomu, že mám o tebe prostě starost. Ani nevíš jaký strach jsem měl když se spustili ty dveře." Naslouchala jsem pozorně. ,,Jsem už dospělá to víš..." ,,Ano." Odsouhlasil mi to.

,,Vidíš. A jsem ještě k tomu tvá dcera. A žiju s tebou už nějakou dobu, takže jsem od tebe něco pochytila." Zastavil se. Zůstali jsme stát zrovna uprostřed obří budovy. ,,Hele El. Chápu, že chceš mít volnost, ale... nechci ztratit i druhou dceru." Řekne z skličeným hlasem. ,,Tati. O mě nikdy nepřijdeš. Nikdy!" Ujistím ho a usměju se na něj úsměv mi oplatí.

,,Jsem rád, že aspoň jedna dcera zůstává při mě." Řekl, já k němu přistoupila neboť jsme oba dva uslyšeli podivné zvuky. ,,Co to k Primusovi je?" Zeptám se, táta pokrčí rameny, oba si nachystáme zbraně a díváme se na strop odkud ty zvuky jdou. V tom do prostoru vpadne několik cybertroňanů ze zelenýma očima.

Postaví se do kruhu, ale nic jiného nedělají. ,,Proč nezaútočí?" Zašeptám otázku tátovi, ten pokrčí rameny. Hned na to vpadne do místnosti ona daná femme, která nás tehdy uvěznila. Kopla mě pod koleno, padla jsem k zemi, tátu chytli tak aby se nemohl hýbat. ,,Tati!" křiknu a snažím se vytrhnout.

Ale to její stih ještě více spevní. ,,Nech ji být!" Řekne rázným tónem táta. ,,Ale... Nenechám! A víš proč? Tati!" Cože?! Křiknu uvnitř mé hlavy. To snad není pravda, že tohle je má sestra! ,,Ty nejsi má dcera!" Řekne otráveně táta. ,,Ķde je?" Podívá se na tátu. ,,Co?" Zeptá se.

,,No co asi! Ultra Issis!" Odvrátil pohled což znamenalo, že mnehodlá odpovídat. Chytla mě mečem pod krk, jakmile si toho táta všiml okamžitě vzal jednoho z těch strážných a vyrval mu jiskru, potom šel na řadu další a další až zabil i posledního. Podíval se na mě a já kývla. Věděla jsem co chce udělat. Vzal meč a hodil jej proti mě.

Já se vyhla meči a ta femme asi ze strachu uhla a já vyklouzla z sevření. ,,Si v pohodě?" Zeptal se mě táta, já jen ale kývla. Potom jsme odletěli do domluveného tábora, kde jsem s ním už ani nepromluvila.