Child Of Keon... Povstání (II.díl) [DOKONČENO]

V místnosti

I nadále jsem se snažila vyprostit, ale stále to nešlo. ,,U Primuse!" Zanadávám a koukám se na úlomek, v tom mi nátlak způsobený trámem pomalu, ale jistě mizí. Předemnou se oběví pomocná ruka, kterou přijmu, Optimus mi pomohl se postavit, ikdyž.. no řekněme, že to vůbec nešlo.

Dveře měli stále dost velkou škvýru, aby mohl Optimus pryč. ,,Nechej mě tu." Řeknu, ale ten zavrtí hlavou. ,,Ne nenechám." Řekne mi a dostane mě na rovný povrch kde si sednu. ,,Proč ne? Vždyť můžeš utéct a jít na svobodu!" Řeknu, nebo spíše zachraptím. ,,Hele, já svý přátele nikdy nenechám v maléru. Smiř se s tím."

Já kývla a poté jsme oba sledovali jak se dveře dovřeli. ,,Teď mi, ale vysvětli jednu věc. Co si tady udělala?" Vzal to nějak s klidem, no ale to bude asi tím, že na takový přístup nejsem zvyklá. ,,Chtěla jsem vzít ten úlomek tátovi, ale... ale..." ,,Říkal jsem ti ať nic nebereš?" Já mlčky jen kývla. ,,Fajn. Tak proč?" Pokrčila jsem rameny.

Optimus se pak někam rozešel já zůstala opřená o zeď. ,,,Promiň. Spackala jsem to." Omluvím se, on se zastaví a podívá se na mě. ,,Všem se někdy něco nepovede." Usoudí, ale dál pokračoval ve svém směru, jde na něm vidět, že je našvaný. Stěží se zvednu a jdu za ním. ,,Počkej. Kam jdeš?"

,,Jdu se porozhlídnout zda tu není jiný východ." Řekl a nadále šel svým původním směrem. ,,Si naštvaný? Nebo co se stalo?!" To se zastaví a udělá pár kroků zpět ke mě. ,,Nejsem naštvaný. Jen mám obavy o autoboty." Podíval se smutně. ,,Chtěl si říct o Ratcheta." Odvětím mu, neboť slo na něm vidět, že o svého doktora má strach.

Odkýval mi to. ,,Megatronovi a decepticonům nevěřím, ani když řekli, že už spolu nebudeme bojovat." Řekl. ,,Takže nevěříš ani mě?" Tázám se ho, nic neříkal asi mu došli slova. ,,Takže asi ne. Že jsem tu šla." Řekla jsem si, otočila jsem se a šla jsem pryč. On se rozešel na druhou stranu.

Sedla jsem si do rohu a cestou jsem si zvedla úlomek. Snažila jsem se dovolat tátovi, ale nic, tak zkusím Soundwava, ale také nic. ,,Bezva. Ani komunikace nefunguje." Modlila jsem se k Primusovi ať se odsud dostanu co jak nerychleji. Tahle místnost měla ještě plno jiných menších jakokdyby komor, které nejspíš šel Optimus proskoumat.

O 2 týdny později

,,K sakru!" Křiknu a nakopnu dveře. Jsme tady z Optimem v jedný místnosti už dva týdny a za tu dobu jsme spolu prohodili, no řekněme že asi jenom slova ohledně komunikace a to jen jednou. Když se znovu a opět vrátil z jiné místnosti, vzpoměla jsem si na tu fotku. ,,Ehmm.... Optime?" Podíval se na mě tázavě.

,,Vím, že spolu nemluvíme, ale chci aby si tohle věděl." Pomocí hologramu jsem mu ukázala fotku žezla a nápisu. Pozorně si to prohlížel. ,,Tohle bylo zde?" Já kývla. ,,To není možný..." řekl a začal nad něčím přemýšlet. ,,Co je?" Tázám se ho. ,,Tohle..." ukázal na tu fotku. ,,...je velmi mocná zbraň. Jednoho z menších měst. Město se jmenovalo Feon.

A vedl je Vibral Prime. Otec od Lockdowna, který si začal z tvou... no jak to říct.... sestrou." Podívám se, no ani nevím jaký to je pohled. ,,Ze sestrou?!" Jako věděla jsem že mám ségru, ale nikdy jsem jí neviděla, nikdy jsem neslyšela jak se jmenuje a taky jsem nikdy netušila, že chodila z Lockdownem! ,,Kdo sakra mohl chodit z Lockdownem?"

Fuj jen ta představ byla nechutná. ,,Jedině ten kdo opravdu nevěděl na čí straně je." Odpověděl mi na mou řečnickou otázku. ,,Optime?" Podíval se na mě. ,,To byla řečnická otázka." Řekla jsem, chvíli přemýšlel, a pak pokrčil rameny. Musela jsem se zasmát, neboť jsem poprvé na někoho takhle vyzrála, to bude asi tím, ze jsem to vždy zkoušela na cona a né na bota.

Poté jsme si oba prohlíželi to žezlo. ,,Kdo je Vibral Prime?" Zeptala jsem se. ,,Byl to vládce Feonu a otec od Lockdowna. Tvůj táta a Vibral se nenáviděli. Bojovali spolu. Vibral jednu dobu vyhrával, ale po nějaké době jej začal porážet tvůj táta. Vibral to nesl těžce až potom se rozhodl Megatronovi pomstít, a tak jednou večer když byla od tvé sestry matka sama jí Vibral přepadl. Tvůj táta jí už nedokázal pomoct."

,,To jsem ani nevěděla." Řekla jsem smutně. ,,Vibral byl krutý. Zabíjel nevinné." Poznala jsem na něm, že na někoho myslí. ,,I tobě ublížil?" Zeptala jsem se. On kývl. ,,Přímo mě ne, ale... no nechci se tím zaobírat."