Ve stínu vlka [DOKONČENO]

11.Rodina upírů?

Pohled Jane

Probrala jsem se ve velikém prostorném pokoji.
Nacházela jsem se v obrovské posteli s nebesy a kolem mě byl bílí nábytek.
Nikdo nikde, ale ten pach upírů tam byl.
Konečně jsem ho cítila.
„Už jsi se vzbudila krásko?"Zeptal se někdo vedle mě.
Seděla jsem na posteli a rozhlížela se.
„Za tebou."Kouknu za sebe a tam sedí upír.
„Kde ste se tady vzal?!"Vyjeknu.
„Neměj strach malá, tady ti už nikdo nebude ubližovat."Usmál se.
„Chci domů!Za svou rodinou!"
„Máš ji mít. Alexi! Julie!"Zakřičel a do pokoje přiběhl kluk okolo devatenácti let a dívenka okolo dvanácti let.
Oba mě pozdravili.

„Jane!"Šeptla asi služebná za nimi a já poznala Kate.
„Kate?"Vyhrkla jsem.
„Nebav se s ní!"Křikl ten upír a zatáhl za okovy, které měla přivázané k rukoum.
Strhl ji tím na zem a já viděla její záda pořezané asi od biče.
„Hej co jí to děláte?!"Vykřikla jsem a rozběhla se k ní.
Ten kluk nejspíš Alex mě odstrčil a já si jakoby sedla.

„Obleč si tohle."ta dívka mi podala oblečení a usmála se.
Bylo nejspíš její, ale já sem docela malá a vlezla jsem se do něj.
Šaty které mi podala jsem si vzala a oni odešli.
„Pak přijď."Řekla mi ta Julie.
Oblékla jsem si to a šla po schodech dolů.

„To je ta vlkodlačice?!"Vykřikl s odporem jeden upír.
Oni mi taky zrovna nevoněli, ale zvládala jsem to.
„Polovlkodlak nezapomeň."Řekl ten upír.
„Cože? A kdo jste?Chci domů!"Řekla jsem.
"Já jsem John, doma si tady a mi jsme tvá rodina!"Řekl upír teď už John.
Zamyslela jsem se a řekla:
„To není možné má matka je Keyla a můj otec Jiro!"Oni se začali smát.
Nechápala jsem to už vůbec....