Ve stínu vlka [DOKONČENO]

3.Jaká Kate?!

Pohled Jira

„Co se jí stalo?! "Rozběhl jsem se k Artixelovi a Ciraellovi.
„Šli po nás vlci. "Odpověděl Ciraell.
„Odneste ji do pokoje. "Rozkázal jsem.

Pohled Demona

Viděl jsem Artixela jak nese Jane do pokoje v její vlčí podobě.
„Co je Jane?! "Vykřikl jsem.
„Neobtěžuj se dítě! "Řekl Ciraell.
„Nejsem dítě! Co jste jí provedli?! "
„Hele to není tvoje starost! Odejdi!" Zakřičel na mě Artixel.
„Ani náhodou! Co jí je?! "Zakřičím.
Ciraell se naštval a vyhodil mě z pokoje.
„Co si myslíš, že děláš!? "Proměnil jsem se a vrhl se na něj.
On se taky proměnil.
Začali jsme se prát.
„Hrabe vám? Tady jde o Jane! Ne o to jak ji strašně milujete! "Zařval Artixel.

Přiběhl Jiro, protože ho slyšel.
Zrovna jsem značně vyhrával, jelikož byl Ciraell oslabený.
Jiro nás od sebe odtrhl a začal řvát.
Odvedl si nás do jiného pokoje a tam nám nadal.
Artixel taky odešel.

Pohled Sparky

Dozvěděla jsem se od Artixela, co se stalo mojí sestře.
Docela mě to vyděsilo.
Byla jsem ráda, že se na ni nevykašlal.
Šla jsem za ní a pokusila se ji probrat.
Asi Po dvaceti minutách se probrala.
„Díky bohu! Jsi v pořádku? "
„Ano a co kluci? "Zeptala se.
„Můžeš se proměnin na člověka? " Zeptala jsem se a do pokoje přišel starostlivě vypadající Dexter.
„Asi jo. "Proměnila se.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. "Obejme ji a Jane vypadala, že jí to není dvakrát příjemné.
„Dextere jdi. Potřebuje klid. "Rozkázala jsem.
„Já jsem v pořádku! "Vyjekla.
„Dojdi pro otce! "Řekla jsem Dexterovi.
„Dobře. "

Přišel otec a v závěsu za ním i celá smečka.
Maminka si k ní sedla a objala ji.
„Děkujeme vám kluci za záchranu naší dcery. "Řekla se slzami v očích.
„To není moje zásluha. "Oznámil Ciraell.
„Díky Artixeli! "Řekl otec a objal ho.
Dexter po něm vrhl naštvaný pohled.
Bylo vidět, že žárlí.
Jane se rozhodla vstát. Chtěla jsem jí pomoc, ale ona odmítla.
Zvládla to a vypadala v pohodě.
Je to silná holka.

(Druhý den)
Pohled Jane

Šla jsem se projít do lesa kde budu sama. Bylo blbí si to myslet? Jo!
Asi po deseti minutách , byl za mími patami Dexter.
„Co potřebuješ? "Zeptala jsem se i když byl daleko a já ho poznala po pachu.
smrděl, tak divně.
„Smrdíš! "Oznámila jsem mu.
„Se za tebou ženu a narazím do nory skunka! "Vykřikl a konečně mě doběhl.
„Nebudu se ti smát, ale v duchu brečím smíchy. "Řeknu.
„Háháhá! "Začal a já to nevydržela a pukla smíchy.
„Je mi tě líto! "
„Hmm. "Řekl posmutněle.
„Nech mě!Chci být sama! "Pořád za mnou šel.
„Ale já nechci aby se ti něco stalo. "To mě ještě víc rozesmálo.
Zamyslela jsem se a sklonila hlavu.

„Já jsem silná! Zvládnu to! "Vyjekla jsem.
„To vidím! "Odpověděl.
Naštvala jsem se a proměnila se na vlka. Utíkat mi ze začátku šlo, ale on byl v patách.
Vzdal to asi po půl hodině a běžel domů.
Z očí mi tekly slzy. Nevěří mi?!
Nikdo! Já jsem silná zvládnu to! Oni všichni mi nevěří! Moje rodina?!

Bylo blbí doufat, že už bude klid. Narazila jsem do.... asi to byl člověk. 
Vyděšeně a uplakaně jsem zvedla  hlavu.

Kate:„Ahoj Jane! Já jsem Kate! Neboj se! Vím co si o mě myslíš a co ti řekl Demon, ale chci ti pomoc. "
Jane:„nevěřím ti! “začala jsem na ni vrčet a ona se polekala.
Kate:„musím ti něco říct. Jsi v nebezpečí! "
Jane:„Co? O čem to mluvíš? Nepotřebuju pomoc! Já to zvládnu! Všechno zvládnu! Jen mi nikdo nevěří! "
Kate:„O to jde! S tím ti chci pomoc! Vím co tě trápí. "
Jane:"A jak?! "
Kate:"Až, tak normální člověk nejsem."
Jane:"Aha,hmm. "
Kate:"Poslouchej mě, jdou po tobě upíři! Nejsi tím, kdo si myslíš!
Jane:"Co? Hele na tohle nemám čas!

Začala jsem odcházet od té pošahané baby.

Kate:"Ještě si na moje slova vzpomeneš! "
Jane:"Jo jo neboj se. "

Začala jsem zdrhat od té ježibaby.
U domu stál Ciraell a Jiro.
Čekali na mě, ale já si jich všimla dřív.
Přemýšlela jsem kudy to půjde obejít.
"Jane! Tady! "Zašeptal hlas z levé strany a ze křoví vykoukla hlava Demona.
"Jo už jdu. "Odpověděla jsem a zalezla do husté trávy a křoví.

Demon oddělal nějaký zvláštní poklop vedle domu a vlezli  jsme do něj.
"Wow, kde jsi na tohle přišel? "Zeptám se.
"Mám své tajemství. "Odpoví.
"A nežijou tady démoni? "Pokračuju v otázkách.
"To nevím. "Znejistí mě jeho odpověď.
"Tohle je teď i tvoje skrýš, ale nesmíš se nechat chytit. Vede do pokoje Sparky a taky Kircka, ale tam nechoď.
Řekne a usměje se.
"Vážně? Ani Spárky to nemůžu říct? "
"Ne, protože by jsi mě prozradila. " Řekne a já se konečně proměním.
"My jsme teď pod budovou? Ví o tomhle někdo jiný než ty? "Ptám se.
"Ano a ne. Prosím neříkej to nikomu."
Řekne se strachem, že mu Jiro asi urve hlavu. Přikývla jsem a dál prozkoumávala to záhadné místo.

Po asi půl hodině, když jsem Demonovi řekla o té slečně,
nám nezbývalo nic jiného než jít domů.
Nikdo si nás nevšiml a my proklouzli dovnitř.
"Demone zastav! "Vykřikl Jiro a já běžela do pokoje Sparky.

Pohled Demona

Rychle jsem řekl Jane ať se schová a otočil se.
"Ano Jiro? "Řekl jsem nervózně.
"Nevíš něco o Jane? "Zeptá se.
"A proč zrovna já? "Zeptám se a pak se zamyslím
Proč zrovna já? Proč asi přemýšlej sakra!!
"Protože jste dobří přátelé. Chodíte spolu skoro všude. "Odpoví.
To mi už taky došlo.
"No nevím o ní nic, ale zeptej se Rhei viděl jsem je před pár dny spolu. "Falešně se usměju a doufám, že to neudělá.
"Už můžu jít? "Zeptám se, abych se z té konverzace vyvlékl.
"No dobře, ale případně dej vědět. "
"Spolehni se! "
Dořekl jsem a vypařil se do pokoje.

Pohled Sparky

"Co potřebuješ Jane? "Zvednu pohled od knihy.
"Mám průser! "Vyjekne.
"A já ho jako vždy vyřeším, že? "Odpovím.
"Ano prosím. Schovej mě někam." Vyjekne.
"No dobře. "Odhrnu deku z postele a ukážu pod postel.
"Zalez! "Rozkážu.
"To nemyslíš vážně!? "Vykřikne s odporem.
"Dělej!" hodila jsem na ni vražedný pohled a ona se začala cpát pod postel.
"Máš velkou prdel! "Řekla jsem a nakopla ji do ní. Jane po mém kopu ladně zaplula pod postel.
"Jak tam je? "Zeptala jsem se provokativně.
"Těsno! "Odpověděla.
"Tak si nestěžuj! "

Někdo zaklepal a do pokoje vešel Ben.
Ben:"Ahoj! Nechceš jít večer ven?
Sparky:"No dobře. "
Jane pod postelí:*kýchne si*
Ben:"Amm co to bylo? "
Sparky:"Můj telefon! "
Jena stále pod postelí:"píp píp! "
Ben:"Aha? "
Sparky:"No on trochu blbne. "
Ben:"Tak já už asi jdu. "
Sparky:"A v kolik hodin? "
Ben:"V deset dole. "
Sparky:"Ok pa. "

Odešel a Jane chytla záchvat smích .
Po asi hodině vylezla a ještě jsme si, tak stejnou dobu povídali.
Odešla a já se začala chystat.
Trochu mi pomohla s nakulmováním vlasů a pak už se stratila do svého pokoje.

Tento díl berte jako omluva za minulou krátkou kapitolu.
Nejdřív to mělo být do dvou částí, ale rozepsala jsem se .
Moc děkuju za sledování.
Ještě před měsícem jste tady byly tři a najednou to hrozně vzrostlo.
Vážně si toho vážím .
Jinak chci tuto kapitolu věnovat:
MaylaTheKillerMaster a cloecreepypasta.
To jsou dvě holky pro které v téhle knize pokračuju a doufám, že vás to bude bavit i nadále. 
Snad se vám kapitola líbila, uvidíme se u další.
Zatím ahoj ❤❤❤
(1220 slov)