Ve stínu vlka [DOKONČENO]

15.Záchrana Jane a přeražený Artixel..

Pohled Bena

Necítila to jen Sparky, ale já taky.
Vážně to kolem nás byli upíři.
„Určitě jsme blízko."Zašeptám.
Všichni se připravili k útoku.
Nastražil jsem uši a poslouchal.
Ta obluda létala kolem nás.

Pohled Demona

Nikdy jsem nebojoval se smečkou a měl jsem docela strach.
Byl jsem sám a starala se o sebe, ale to lidé mi ublížili.
„Zbabělci!Bojujte sakra!"Zakřičel Jiro.
Bylo mu jasné, že je porazíme, protože je prostě vlkodlak silnější.
„Dejte mám Jane!"Přidal se do toho Dexter. Ten kluk mě už vážně štve.

Pohled autorky

Okolo smečky Nanu se rozptýlilo asi deset upírů.
Vzadu za stromy byl vidět měnší "zámek" (prostě sídlo), kde byla uvězněna Jane.
Vlci začali s upíry bojovat.
Teklo docela dost krve a Jane zrovna koukala z okna. (Nic neviděla)
John vycítil, že je hlídka v koncích.
James šel s ním to tam zkusit urovnat.
Vmísil se do toho a zastavil je jedním lusknutím.

„Poslouchejte mě!Dobře tedy Jane vám dám!"Zakřičel naštvaný John.
Většina jeho přátel (rodiny) byla mrtvá.

Artixel a Dexter se pro ni vydaly do domu.

Pohled Artixela

Vešel jsem dovnitř a cítil ty potvory.
Byli hodně blízko mě.
Najednou sem jen cítil bolest na hlavě a pak spadl na zem.

Pohled Dextera

Někdo přetáhl Artixela po hlavě pánvičkou.
Byla to dívka s blond vlasy a pěkným úsměvem.
Ta upírka na mě koukla a já začal zdrhat do pokoje.
Nevěděl jsem kde je Jane, ale to mi bylo jedno...... musel jsem se schovat.
Ta náhoda byla, že tam opravdu byla Jane a s nějakou služkou nebo co to bylo zač.

„DEXTERE!"Zakřičela a ta slova mě potěšila.
„Kdo to je? To máš jedno jdeme! Rychle!"Rozkážu a ona se okamžitě zvedne.
Pobídla služku vedle sebe ať jde taky.
Rychle jsme běželi pryč.
Vrhla se na nás ta upírka, ale ta služebná ji jakýmsi kouzlem odhodila.
Vzal jsem Artixela za nohu a táhl ho ven, ale ta dívka zase přišla na efektivnější způsob.
Najednou začalo tělo Artixela levitovat.

Přiběhli jsem za ostatními a Jane obejmula  Demona, Jira a Sparky.
„No jak myslíš, ale pravdu znáš."Řekl nabrujinak.  tónem ten upír (John).
„Vrať se kdykoli."Pokračoval.
„Služku nám snad nevezmete ne?!"Vykřikla upírka ležící na
zemi. (Julie)
„Ať si ji klidně vezmou...."Řekl sklesle zase ten upír.
My na nic nečekali a vydali se domů.

Ahoj ano vím, že je to divná kapitola.
Já nevěděla jak to mám napsat jinak.
Doufám, že se vám i tak líbila.
Promiňte za chyby a děkuji za veškerou podporu (hvězdy, čtení atd.)
Mám vás ráda ❤
Tak zase achoj......