Ve stínu vlka [DOKONČENO]

5.vajíčková válka +upozornění, omluva

Předem se omlouvám za krátkou kapitolu, ale rozhodla jsem se že budou takhle krátké běžně. Nemám na psaní tolik času a tohle mi přijde lepší. Bude i nejspíš víc kapitol, snad vám to tolik nevadí.
UŽIJTE SI KAPITOLU!

(Druhý den)
Pohled Jane

Vzbudilo mě slunce, které mi dopadlo na obličej. Protáhla jsem se a oblékla.
Scházela jsem shody a z pokoje za mou vyšel Artixel.
Vyděsilo mě to.
Zařvala jsem a on mi dal ruku před pusu.
„Nebuď je!"Rozkáže.
„Jo promiň. "Odpovím.
Sešli jsme shody a hrnuli se do kuchyně.
Máma ještě spala.
Byla jsem ji poprosit o něco k jídlu.
„Mami, spíš? Máme hlad. "Řeknu.
„Tak si něco připravte a nebuďte nás. Myslím si, že si dost stará na nachystání si jídla."Odsekne a otočí se.
Můj neúspěch mě zarmoutil.
Artixel hladově hleděl na moje kroky vedoucí z jejich ložnice.
Seděl na židli a věnoval mi veškerou pozornost.
„Máme si to připravit sami. "Řeknu.
„Ok, to zvládneme. "Odpoví.
„No dobře. "Otevřu ledničku.

Vyndala jsem vajíčka a cibuli.
„Cibule?"Zašklebil se.
„Jak jinak se dělají vajíčka?"
On neodpoví, protože přemýšlí.
„Vytáhni pánvičku."Rozkážu mu.
„Jop."Usmál se a začal ji hledat.
Asi po deseti minutách ji našel a já už měla pobrečeno.

Já začala smažit cibuli a řekla mu ať tam rozklepne pár vajíček.
Místo do pánvičky mi skončilo vajíčko na hlavě.
„hej co to děláš?!"Oplatila jsem mu to.
Začali jsme po sobě házet vajíčka a do místnosti přišla Sparky.
„Hej hrabe vám?!"Vykřikla a my ztuhli.
„Vy tady válčíte beze mě?!"Dořekla a já po ní hodila vejce.
„Hej!"Vykřikla a přidala se po i Ben.
Vajíček tam bylo hrozně moc, byly to zásoby od našich slepic.
Po té hromadě vajíček se jen zaprášilo a místností se prohnal spálený smrad.

„Došli vajíčka!"Vykřikla Sparky.
„Co to tu tak smrdí sakra?!"Zeptal se Ben.
„Cibule!"Vykřikla jsem a sundala černou pánvičku ze sporáku.
„Do háje!"Řeknu a celá pánvička letí do koše.
Ben ho šel vynést a Sparky kuchyň vystříkala sprejem.
Já se začala dusit.
„Vidíš,  říkal jsem to! Cibule je zlo!"Řekl Artixel.
„No jo."Přiznala jsem mu.
Do místnosti vešly naštvání rodiče.
„Do háje!"Řekl si Artixel pro sebe....

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)