Ve stínu vlka [DOKONČENO]

2.Záchranář Artixel

Běželi jsme podel řeky a všichni tři něco,někoho zabystřili.
Ciraell udělal krok dozadu.
Artixel i já jsme pochopili, že je něco špatně.
Chtělo se nám utéct, ale nešlo to.
Toho něčeho tu bylo víc.
Pochopili jsme, že je to teritorium.
Kolem nás byly vlci a vrčeli.
Přiblížila jsem se ke klukům a měla strach.
Ciraell na ně taky zavrčel.
Ze všech stran se vynořilo sedm vlkodlaků.
Začaly jsme couvat a já do něčeho narazila. Bylo to něco hebkého a velkého. Začalo to vrčet a na hlavu mi něco kaplo. Otočila jsem se a rychle i s klukama začala zdrhat.
To něco byl obrovský černý vlk.
Utíkal i se Smečkou za námi.
Doběhli jsme k vysoké skále. Vlci za námi vyli a začali se objevovat blízko nás.
Nebyla jiná možnost než skočit, ale ve vlčí podobě byla na přežití nízká možnost.
Nestihli by jsme se přeměnit a vlci za námi nám už dýchali na záda.
Nebylo cesty zpět.

Seskočili jsme z útesu.
Jeden vlk skočil za námi, ale rozdrtily ho útesy. Měla jsem strach.
Všude byly obrovské vlny a já se v nich topila.
Někdo mě chytl za krkem, ale dál si nic nepamatuju omdlela jsem.

Pohled Artixela

Vyděl jsem Jane , jak se v té vodě topí.
Vlny ji hnaly na útesy.
Plaval jsem k ní a chytl ji.
Ciraell vypadal, že nemůže plavat, jako by ho něco pod vodou drželo.
Nemohl jsem mu pomoc, protože mi to nedovolila situace ve které jsem se i s Jane nacházel.

Byl jsem obklopen útesy.
Snažil jsem se od nich dostat, ale vlna mě na ně hnala.
Nešlo mi ani moc plavat.
Útesy už byly blízko.
Ciraell se od tama dostal a plaval na břeh. Nevšiml si nás.
Měl jsem strach, že se rozdrtíme o útesy.
Nakonec mi plavat ještě trochu šlo.
Mezi útesy byla skulina, ale blížila se na nás obrovská vlna.
Ciraell to viděl. Měl strach skákat pro nás do vody. Nemám mu to za zlé.
Čím blíž jsem byl tím blíž byla vlna.

Už jsem byl skoro na břehu.
Ciraell netrpělivě čekal na břehu.
Vypadalo to, že mi ani nevěří.
Byl vidět smutek v jeho očích.
Já jsem věděl, že to zvládnu.
Musím to zvládnout! Už jsem skoro tam!

Pohled Ciraell

Vlna se roztříštila o útesy. Bylo pozdě.
Začly mi stékat slzy z očí.
Můj bratr! Jane! Oni jsou mrtvý!?
Rozběhl jsem se do vody je najít, ale neměl jsem sílu plavat.
Z vln se mezi dvěma útesy objevila silueta.
Byl to Artixel! Přeměnil jsem se do lidské podoby a šel mu pomoc.
„Zvládl jsi to! "Vykřikl jsem nadšeně a pomohl mu na břeh.Přikývl.

Položil Jane do písku a přeměnil se.
Vypadal hodně vyčerpaně.
Lehl si vedle Jane a já se pokusil jí nahmatat tep.
„Žije? "Zeptal se a vykašlal vodu z plic.
„Díky bohu ano! "
Artixel se usmál a ještě rychle vydechoval.
Po chvíli jsme se rozhodly jít domů.
Bratr vzal Jane do náruče .
Museli jsme po dvou, protože jsme neměli na přeměnu sílu.
Trvalo to dlouho, ale konečně jsme došli domů.