Hraničářův učeň - Tajemství Dračích Křídel

Prolog

Na mýtince se v noci rozhořel malý ohýnek. Západní pobřeží Araluenu to ale nijak nezkrášlilo. Ohýnek, tedy spíše plamínek bylo vidět maximálně na 100 - 200 kroků. U ohýnku seděli tři postavy a opodál se pásli tři koně. Postavy nevypadaly nijak zvláštně. Měly na sobě otrhané bavlněné zelenošedé pláštěnky s kapucí. Všechny vypadaly jako muži. Jedna postava se zvedla, byla pravděpodobně nejvyšší a popošla kousek dál, vyhoupla se na strom a tam se opřela o kmen a vypadala jako spící. Druhé postavy položily své velké luky i s toulcema asi s 25 šípy vedle sebe a usnuly. Vypadaly neozbrojeně, ale na jejich opascích byly dva velké nože a jeden malý meč. Osoby měly pravděpodobně poschovávané dýčky ale i všude po těle. Asi po dvou hodinách se postavy vystřídaly. A takhle zhruba 5 ×.

Poslední kdo hlídkoval probudil zbylé, nasedlali a nasedli a vyrazili. Byli asi půl dne od araluenu ještě v Redmontu, ale jejich koně byli vycvičeni, aby dokázali celý den klusat ba i cválat. Kolem hlavy jedné z postav najednou proletěl šíp. Postava se ani nehla.

,,Myslím, že na to, že si říkáš hraničář, blbě míříš." podotkla skoro trefená postava hlubokým mužským hlasem. Z lesa vyklusal prakticky stejný kůň jako zbylí s tajemnou postavou na hřbetě. ,,Co tady děláte?" zeptala se. ,,My nic, super muška." řekla málem trefená postava ironicky. ,,Nechtěl jsem tě zabít." odpověděla postava. ,,Hm." vydala ze sebe postava.

,,Kdo jste? Vypadáte jako já." kladl otázky hraničář. ,,Proč tě to zajímá?" zkusila to hibernská postava s hlubokým mužským hlasem. ,,Nemůžu Vás pustit dál." odpověděl hraničář. ,,Tak za a) jsme v přesile. A za b) tak dobře povím ti to, ale jen protože jsi hraničář. Jdeme se zapsat do sboru nebo jak tomu říkáte." odpověděla hibernská postava. Noví hraničáři - pomyslel si hraničář - věří mi, mohl bych je doprovodit. Docela by mě zajímalo, kdo jsou, mají hibernský přízvuk, jako Halt, třeba se budou znát. Musím je jen k němu dostat ~. Hraničář zapískal. Z nebe se snesl obří orel -nyní už výbava každého hraničáře.

Hraničář načmáral vzkaz a přivázal ho k orlu. Potom zašeptal komu je určen vzkaz. Orel zvlétl a obrovskou rychlostí odletěl. ,,Co jsi to poslal?" zeptala se hibernská postava hraničáře. ,,Nic." odpověděl hraničář. ,,Will Dohoda." představil se hraničář. ,,Katarine Melissa O'Carrick, Cynthia O'Carrick a James O'Carrick." odpověděla mu téměř postřelená Katarine. Ani jeden ze čtyř si ale nesundal kapuci. Hraničářským tempem pokračovali dále.

Projížděli hlavní ulicí vesnice a tam byli nějací ozbrojení muži. Jeden se rozběhl na Willa. Ten ho bez jakýchkoli problémů zastřelil. Katarine zastřelila čtyři muže, pátý se ale dostal do velké blízkosti a tak jen křikla. ,,Saidy skok!" vypískla. Klisna se na její povel odrazila a skočila, tím se vyhla useknutí nohou. Katarine obratně vytasila mačety a usekla člověku hlavu. Další chlapy už prchali z vesničky. ,,Děkujeme Vám!" jásala vesnice. To se postavám nelíbilo - být středem pozornosti - a tak jely dále.

,,Sundáme si kapuci?" zeptal se hraničář. To udivilo Katarine. ,,No, ale, jako, mno, ehh, no, emm, ehm no..." dál se nedostala. ,,To víš že ano." odpověděla Cynhia a sundala si svou kapuci. Měla uhlazené blond vlasy a nádherné zelené oči. Will na ni zamyšleně koukal. Kapuci si sundal i Jack. Černovlasý asi 21 letý muž, poměrně vysoké postavy Willovi trochu připomínal Gilana. Cynthy s Jackem sundali kapuci Ketrin, která se bránila. Objevila se krásná modrooká tvář. Jediné co dělalo tvář mírně nehezkou byla obrovská jizva přes oko. Přesněji tři drápy přes oko. Je úžasné, že nepřišla o oko - uvažoval Will. Objevily se také dlouhé černé vlasy, které místy zrzavěly. ,,Jaktože máš místy zrzavé vlasy?" otázal se Will. ,,Ze vzteku." oznámila její sestra Cynthy jako kdyby to bylo naprosto normální. ,,Aha." dostal ze sebe Will. ,,Co tvoje kapuce?" nandavala si tu svou Ketrin načež ji Jack zastavil. ,,A jo, pardon." sundal si Will kapuci. Na svět vykoukla mladá pohledná tvář s hnědými oči a vlasy, mírně rozcuchanými. Žádné jizvy.