Hraničářův učeň - Tajemství Dračích Křídel

XI

U lesíka nedaleko Araluenu stanovaly čtyři osoby. Ze dvaceti kroků byla vidět jen jedna osoba - Kassandra v jezdeckém úboru. Zbylé tři osoby měli hraničářské pláštěnky a nebyly vidět.
Jedna postava asi klimbala u postaveného stanu, druhá v něm spala a třetí seděla na stromě. Kassandra také klimbala u stanu.
Gilan Maddie půjčil svůj stan. Věděl, že princezna by měla spát pod střechou nejen kvůli svému zranění.
Dva koně se také pásli nedaleko. Byl to Knight a Blaze. Kde byl Trkač nebo Flash, Kassandřin kůň, bylo jasné. Byly ve stáji. V hradě a na Warwickově farmě.
Ketrin seděla na stromě. Nedovolili si rozdělat oheň tak blízko hradu, mohli by si jich všimnout.
V lese se objevili pochodně a hluk. Ketrin ukázala na Gilana. Udělala složitou kombinaci rukama, která naznačovala něco ve smyslu: Vem si Knighta a s Maddie a Kassandrou jeďte pryč, já je zdržím, na stromech si mě nevšimnou. Sraz u sídla Funckeiho zítra v poledne.
Gilan kývl a vypakoval princezny a odjeli. Nebyl rád, že tu Ketrin nechal, ale neměl na výběr.
Hraničářka se přitiskla ke stromu a vytáhla luk. Pak si našla únikovou cestu po větvích. Bylo to riskantní, stromy měli větve široké, ale ne dost aby po nich mohla s naprostým přehledem skákat. Jenže neměla na výběr.
Nebyla vysoko a duby měly alespoň ty větve silné dost na to, aby ji unesly. Pochodně se přiblížili k ní a ona si troufla na první střelu.
Vybrala si malou ozubenou ocelovou hvězdu. Ladně hodila hvězdou a strefila může přímo do oka. Byl na místě mrtvý. Stihla takhle zabít ještě jednoho, ale pak musela utéct.
Skákala po větvích jak jen to šlo. Muži ji pronásledovali hustým lesem. Jenže udělala chybu.
Skočila na suchou větev, ta křupla a zlomila se a Ketrin spadla dolů.
Dopadla do dřepu na špičky a tak na nic nečekala a rozběhla se dál.
V lese byla tma a ona neviděla za vysoké rychlosti moc dobře, klopýtala a škobrtala, zakopávala a padala.
Muži ji doháněli. Už ji měli na dostřel, a po pár krocích už ji skoro lízali paty.
Za běhu chtěla vytáhnout meč. Jak natáhla ruku cizí paže ji chytila za ruku. Vytáhla ji a noha ji skončila v jednom třmenu.
Chytla se postavy kolem pasu. Bylo jí, úplně jedno kdo to byl.
Kůň se rozběhl vysokou rychlostí a mířil pryč z lesa.

***

Seskočila z koně. ,,Děkuju, kdo jsi?" řekla a tajemný zachránce si sundal kapuci. Už nebyl tak tajemný. ,,Halte!" skočila mu dívka kolem krku.
Halt, malý hraničář byl oproti dívce pořád poměrně velký.
Jeho rozcuchané a jako vždy špatně ostříhané vlasy nemohl nikdo nepoznat. Nyní už nebyly jen prokvetlé šedivý, ba naopak spíš šedá byla prokvetlá černou.
,,Co tady děláš?",,Zachránila jsem Gilana a Horáce, potom Gilan a já jsme zachránili Maddie a Kassandru, přespávali jsme v lese a já zrovna hlídkovala na stromě, tak jsem nechala Gilana odjet na Knightovi a Blaze. Máme se sejít zítra v poledne u sídla Funckeiho.",,Dovezem tě tam, viď Abelarde." řekl a koník pohodil šíjí.
Vytáhla z kapsi jablko a podala ho koníkovi. ,,Tady máš, Abe."dodala.
Pak se v klidu vydala společně s koníkem a hraničářem směrem k Redmontu.

***

Gilan z dálky viděl dívku s dalším hraničářem a koněm. Ze sta kroků poznal, že jde o Abelarda, Haltova koně a po dalších dvaceti krocích si byl jistý, že se jedná o jeho učitele a legendu Araluenu.
Dívka přiběhla blíže. ,,Jste všichni v pořádku?"zeptala se se starostlivým pohledem. ,,Jo."ozvalo se zborově od princezen a Gilana. ,,Musíme se dostat k Willovi do Redmontu. Arald nás jistě podpoří."řekl Halt. ,,Pošlu mu Clawa."oznámila jim Ketrin. ,,Koho?",,Mého orla. Teda orla, po kterém posílám vzkazy, není můj, je svůj."ujasnila všem.
V tu ránu zapískala a nastavila ruku, když tu se jí na ruku snesl nádherný mohutný orel.
Vyndala brčko a pergamen, bodla se do prstu a napsala vzkaz. Přiložila orla ke svému čelu tak, že si viděli do očí a její nos se dotýkal jeho zobáku.
Pomalu a srozumitelně vyslovila místo a jméno kam má orel předat vzkaz a komu. Pak napřáhla ruku a orel se odrazil od lidského masa.
,,Fajn, tak razíme."usmála se Ketrin. ,,Potřebujeme ale ještě minimálně jednoho koně.",,Jeďme, u Funckeiho si ho buď půjčíme nebo ukradneme."vyřešila to dívka po svém.

***

Smrákalo se a pár postav stálo před nelegální tajnou chovnou farmou koní, kteří se chovali na maso.
Před nimi se tyčily dřevěné zdi, které ohraničovaly pastviny, tak, aby nebylo poznat, že jsou uvnitř koně. Ketrin vyšplhala na borovici, rozhlédla se a pak seskočila.
,,Tak hele, tady jsou klisny a tamhle hřebci,"šeptala hraničářka a ukazovala přitom na zdi. ,,Gilan se dostane ke klisnám a já přelezu zeď k hřebcům zároveň se pokusím jednomu z nich nandat uzdečku stejně jako Gilan a vy pak musíte támhle,"odmlčela se a ukázala na světlo a dva domky vzdálené asi osm set kroků.
,,Musíte tam otevřít brány, abychom vypadli. Sice vypustíme všechny koně, ale alespoň nebudou na maso." řekla a všichni kývli nasrozuměnou. Gilan seskočil z borovice do výběhu a Ketrin přelezla zeď.

Z pohledu Gilana:
Viděl jsem nádhernou tmavou hnědku, která byla malá, vytrvalá a energická. Možná byla širší nebo lépe živená, ale vypadala jako alfa stáda.
Došel jsem mezi klisny. Nejdřív byly nedůvěřivé, ale pak se nechaly pohladit. Došel jsem k alfě a pohladil ji po hřbetě. Potom jsem jí ukázal uzdečku.
Nabídl jsem jí udidlo a ona ho přijala. Pak jsem ji naskočil na hřbet. Najednou se celé stádo rozběhlo k vratům dopředu.
Klisna, na které jsem seděl začala vyhazovat. Jen tak tak jsem se udržel a vypobídl ji, aby se opět rozběhla k vratům. Klisna se poslušně opět dostala do čela stáda.

Z pohledu Ketrin:
Vyhlédla jsem si toho nejdivočejšího hřebce. Byl černý a připomínal mi Saidy. Byl malý, mohutný, energický a vytrvalý.
Potichu jsem se k němu přikradla. Celé stádo se rozběhlo. Chytla jsem se ho za kohoutek a za běhu vyskočila na hřbet.
Natáhla jsem se k hlavě, chytla se nohama a natáhla ruce, načež se mi podařilo nacpat mu udidlo do huby. Natáhla jsem mu natylník přes uši a hřebeček začal vyhazovat.
Držela jsem se, ale čím dál větší vyhazování jsem přestala zvládat a za chvíli už jsem se držela jen krku a moje záda mířili k zemi.
Vyškrábala jsem se nahoru na hřbet a splynula s tělem hřebce do jednoho. Už se mě ani nesnažil shodit.
Jenomže v dvou dřevěných domcích, které byly už jen tři sta kroků před námi a s každým cvalovým skokem se velmi rychle přibližovali, začalo svítit světlo pochodní a už byly vidět i malé postavy.
Otevřela se brána a já popohnala hřebce. Rozeběhl se ještě víc a ani nespomalil do zatáčky. Projeli jsme bránou a jeli po hlavní cestě, které mířila přímo od těch domků.
Okolo mě zasyčelo hned několik šípů, ale jak říkám, jen několik. O chvíli později jsme vyjížděli do lesa.
Teď už jen ze cvalu jsem zvolnila na klus a doklusala na domluvené místo.