Skandijská loď, s modrou vlajkou a na ní zkresleným šedým vlkem a tmavší modrou vlnovkou, proplouvala Bílým mořem jako o závod. Plachty se nadouvaly a obrovští svalnatí Skandijci a příslušníci jiných národů veslovali na pokyny bubnu, který se nacházel na zádi lodě. Skandijec, který do něj bušil, si evidentně vůbec neuvědomil, že jen o trochu silnější bouchnutí do bubnu by jeho blánu roztrhlo.
Během čtyř dnů přijela Skandijská loď extrémní rychlostí. Buben duněl a jeho zvuk se odrážel od stěn mohutného hradu Araluenu. Araluenci vyšli z lodi. Uklonili se králi a pomalu odcházeli. Došli do jedné z konat, kterou jim král vypůjčil. Tam už čekal Malcolm a Ketrinin orel. Položili ji na postel a Malcolm ji začal léčit (netuším jak😅).
Z pohledu Ketrin:
,,Kde to jsem?",,V bezpečí." odpověděl mi hlas. Znala jsem ho. Byl to Malcolm. Viděla jsem rozmlženě. Obrys Malcolma se mi rýsoval před očima. Do dveří vešel někdo další. Hmátla jsem po saxonském noži, jenže jsem neměla opasek. Na předloktí jsem nahmatala dýku a hodila ji po vetřelci. Pobaveně se zasmál, což mi naznačilo, že jsem se netrefila. Postava se mi zdala malá. ,,Halte?"zeptala jsem se. ,,Ahoj."řekl a Malcolm se zvedl a odešel. ,,Kde to jsem? Co je se Saidy? Kde je Gilan a Will? Jsou v pořádku? A co Princezna Kasandra? A Horác?",,Dost, dost, to stačí..."zacal Halt. ,,Jsi na Araluenu. Saidy zemřela v druhé bitvě o Skandii a ty málem taky. Gilan zpravuje dále Norgate a Will Redmont místo mě. Jsou v pořádku. Princezna Kasandra je taky v pořádku. A Horác je mistrovský šermíř."řekl klidně.
Tentokrát kratší Kapitola a já jdu hned psát další. Začala jsem číst 13. Takže mě to zase chytlo. Papa
ČTEŠ
Hraničářův učeň - Tajemství Dračích Křídel
FantasyJsou tiší jako Smrt. Pohybují se neviditelně jako stíny. Spojováni s alchymií a čarodějnictvím, opleteni legendami a pověstmi. Legendární schopnosti s lukem a noži, u některých i trochu více. Ti co podle lidí měří více jak 8 stop a mají neuvěřitelno...
