Hraničářův učeň - Tajemství Dračích Křídel

XIII

Pohled z Araluenu byl nezapomenutelný. Ještě nezapomenutelnější byl však, když Dimon viděl malé vojsko před sebou a to i jejich katapulty, kvůli kterým se mu udělala vráska na čele. Katapulty byly jediné nebezpečí pro Dimonův nástup na trůn. Sněm, na kterém chtěl oznámit, že královna i princezna jsou mrtvé, a král Duncun také, se konal už příští měsíc. Nevěděl, jestli Madelyn a Kassandra skutečně jsou na onem druhém břehu, možná to bylo i tím, že mrtvé hodili na jednu hromadu a spálili, a možná tím, že Dimona ani nějak zvlášť nezajímalo jestli jsou mrtvé. Teď ho ale trápila jiná věc. Byla to mrňavá, vlasatá, neustále z očí se ztrácející postava sedící na malém černém koni. Na dálku postava vypadala zranitelná, ale Dimon věděl, že se jedná o legendu Hibernie a o velmi známou osobu v celém souostroví... Tak nájemný vrah teď pracuje pro ty parchanty hraničáře? Pche... Pomyslel si Dimon. Dívka právě dorovnala armádu. Byla připravena zaútočit, pak se ale stalo něco neočekávaného.

***

Dívka vyjela z čela své armády a její černý kůň se klidně nesl vpřed. Poplácala ho po krku a vyslovila jeho jméno. ,,Tory, to zvládneme." řekla klidně a koník pohodil šíjí. Jeho lesklá černá srst zářila ve slunečním světle a pozorovatel na hradbách by klidně mohl mluvit o tom, že kůň je pegas, díky své barvě. Na vojenského koně byl příliš lehký, hubený a hbitý, ale na hraničářského koně působil vysocce, majestátně a příliš zranitelně. Tento kůň byl však hrozbou i pro ohromného bojového koně. Toto tajemství znal však jen on a Ketrin. Dívka vzhlédla k nebi a viděla svou věrnou orlici jménem Ashley [Ešli]. Kroužila nad obětí, kterou nebyl nikdo jiný než Dimon. Dívka popohnala koně a dojela tak do třičtvrtiny cesty mezi armádou a hradem. Pak se zašklebila a vzhlédla. Nelíbil se jí fakt, že musela vzhlížet a Dimon měl výhodu. ,,Co chceš?!"prsknul na ní rychle. ,,Máš poslední šanci se vzdát..."dala mu Ketrin na výběr. Zakroutil hlavou a pak se s opovržením usmál. ,,Nikdy nedobyješ Araluen! Nikdo to nedokázal!"křikl. Dívka pokrčila rameny. ,,To je fakt, tak proč to nezměníme?"řekla. Z vrchu uviděla jen šklebící se postavu. Tou větou začala válka. Nejkratší válka v dějinách Araluenu. Dívka se vrátila do čela sve armády. Ohlédla se. Viděla obrovský obdélníkový útvar tvořený štíty (jako měli Římané). Věděla, že na koni v poli by byla zbytečná. Našla si proto místo, vyvýšeninu, ze které se rozhodla odstřelovat nepřátele, kteří se budou snažit shodit žebříky nebo zabít šplhající vojáky.

Natáhla tětivu na luk a založila šíp. Plynule natáhla a pak pustila tětivu a tento pohyb opakovala dvacet čtyřikrát. Pak jí došli šípy. Pokrčila rameny a vyndala druhý toulec, který byl připevněný na sedle koně. Nepokračovala však ve střelbě. Dívka si totiž všimla několika děr ve zdi. Byly velké akorát tak na ruce a nohy a byly dostatečně vzdálené. Pousmála se. Rozběhla se k hradbám a začala šplhat. Vystoupala na špici východní věže. Pár mužů zabila a pak seskočila ze střechy. Rozběhla se po hradbách a zabila každého nepřítele, co jí přišel pod ruku. Nahlédla do obrovského dvora hradu. Po kladině se na hradby valily sudy. Samozřejmě byly plné oleje a daly se zapálit. Během pěti minut začali ohnivé sudy padat na vojáky bojující za královnu. Ketrin popadal vztek. Zatemnil jí mysl a ona se rozběhla k velitelskému můstku. Mířila přímo na Dimona, když dostala ránu do boku. Byla to jen pěsťovka, ale bolela a Ketrin ztratila dech. Upadla a začala se kutálet po střeše. Jen tak tak se chytila okraje, nohy jí však visely dolů. Ten kdo jí zranil byla dívka... Byla to velmi povědomá dívka. ,,Ketrin, Ketrin. Jsi pořád stejná.",,Eleo? Jsi to ty?!",,Jistě, mám se ti snad představit? Já Eleanora Jennifer O'Carrick...",,Sestro, co tu děláš?!"křikla Ketrin sápající se nahoru. Elea však udělala krok a šlápla hraničářce na ruku. Nyní se Ketrin držela jen za jednu ruku. Její nohy však nalezly trám, o který se zasekly. Elea udělala krok vedle. Podívala se Ketrin do očí. ,,Poznáš Smrt sestro..."řekla a šlápla jí na ruku. Ketrin se pustila a zmizela pod okraj střechy. Nyní visela za nohy, hlavou dolů na trámu. Otočila se a několikrát sebou mrskla. Získala rychlost a podařilo se jí vyskočit na střechu. Sestra k ní nyní stála zády. Ozvalo se zasyčení oceli o kůži a obě sestry se na sebe rozběhly. Dívky se střídaly v útoku a obraně a obě dostávaly kopance od té druhé. Ketrin jen letmo zahlédla svou armádu. Pro ní to nevypadalo dobře. Vojáci utrpěli  obrovské ztráty, zatímco ona se zabývala svou sestrou. Tuhle bitvu nemohla vyhrát. Uhnula dalšímu útoku sestry. ,,Ketrin už zase..."zastavila se z ničeho nic Elea. Ketrin sebou cukla a oklepala se. Měnily se jí oči... Chvíli viděla tak a chvíli jinak. Začaly jí černat ruce. Věděla co to je. Pokusila se zavřít do svých vzpomínek a hledala nějakou hodně šťastnou. Když si byla jistá, že ji našla představila si jí a pak otevřela oči. Černé skvrny na rukou jí zůstaly, ale nezvětšovaly se. Viděla sve vojsko. Pohlédla na svou sestru a pak na bitevní pole. Najednou se rozběhla a běžela pryč. Pomalu sešplhávala dolů po hradbách a naskočila na koně. Rozjela se tryskem k velitelství a už z pěti set kroků křičela ústup. Vojáci sbírali raněné a nebo se snažili dostat pryč.  Pak se schovávali do lesíka. Ketriin poslední pohled zalétl ke střeše, na které stála její sestra a ona i na takovou dálku věděla, že se její sestra šklebí. Po chvílí si prohmatala místo na levém boku. Schytala do něj pár kopanců a první pěst. Věděla, že tam bude mít obrovskou modřinu. Zastrčila si košili zpět za kalhoty a s hanbou se vydala k velitelskému stanu. Za chvíli se před ní tyčil barevný zelenošedý stan a u mapy stáli Horác, Halt, Will a Gilan. Dívka s hanbou v očích vešla do stanu a všimla si šrámů na tvářích všech mužů. Oni zase mohli vidět její budoucí jizvy a modřiny. Dívka konečně zvedla hlavu od země. ,,Byla tam... Byla tam má sestra Eleanora..."