Přichází Mengele. Má na rukách bílé rukavice a černý oblek. Přichází pomalu k našemu "domu". Vejde dovnitř a rozhlíží se. Ženy schovají své děti za sebe a těhotné ženy se k němu otáčejí zády. Začne si vybírat. První vezme těhotné ženy a poté i par děti. Ještě jednou se rozhledně a podívá se na me. Usmeje se a ukáže na mě abych šla taky. Poté co Mengele vybere ještě par žen a poté se vydáváme pryč z toho "domova". Šel klidně. Jako kdyby to byla prochazka v létě. Jen kolem nás chodili kostry, všude bylo bahno a obloha byla černá. Když jsme dorazili k baráku, kde Mengele mučí lidi, zeptal se Mengele v jakem jsou matky měsíci. Ty které odpověděli 8-9 šli na jednu stranu a ty které měli méně ty byly na druhé. Jeden voják, který přišel hned jak Mengele rozdělil ženy, odvedl ženy do jiného baráku kde měli počkat.
Zůstala tam jen jedna žena. Měla už veliké břicho takže se ji brzo musí narodit dítě.
"Lehnete si." řekl Mengele a počkal než žena učiní. Když si žena lehla na lehatko Mengele vzal provazy a přivázal ji tak ze se nemohla vůbec hýbat.
"Podej mi nějaký nůž co mám na stole." Podíval se na mě Mengele. Otočila jsem se a šla k tomu stolu kde měl položeno hodně nožů, kleští a dalších nepěkně vypadajících věci. Vzala jsem jeden a dala mu ho do ruky. Otočil se zpět k ženě. Pomalu k ni přistoupil a provedl rez v dolní části břicha. Její křik mi trhal uši. Musela jsem se otočit nemohla jsem se na to koukat.
Po nějaké době jsem se otočila. Vykrvácela. Měla otevřené oči. Bylo to odporne. Podívala jsem se na Mengeleho. Jeho bílé rukavice byly teď rudě červené a v jeho dlanich spočívalo křičící novorozeně...
ČTEŠ
Tohle je život!?
Fanfiction"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej...
