Najedla jsem se jablek, které jsem ukradla z vesnice nějaké stařence z košíku, když zrovna šla kouknout na vnouče jestli spí. Byly výborný. Tvrdý a zelený. Ale co teď budu dělat? Je tak poledne. Mohla bych se proběhnout? Nebo jít spát? Nebo..vlastně jsem dlouho neviděla vlka. Nechala jsem zbylá jablka u stromu kde se občas schovám a jdu se projít. Koukám se okolo sebe a vidím tu volnost. Tu neskutečnou volnost. Občas si všimnu různých ptáků, jak si staví hnízda nebo něco nesou v zobácích. Jdu po jedné vyšlapané cestě která vede do kolečka, takže během hodiny jsem tam, kde jsem jedla "svoje" jablka. Když si jdu pro další jablko všimnu si že jich je méně. Rozhlédnu se ale žádnou zvěř nevidím.
"Víš že je neslušné krást?" řekne někdo za mnou. Otočím se a uvidím Jacka jak drží pár jablek a jedno si spokojeně ukusuje.
Zamračila jsem se na něj. Vždyť mi je ukradl! Rychle k měnu dojdu a snažím se je mu vzít. Bohužel je o hodně vyšší jak já a když zvedl ještě ruce ve kterých svíral jablka, tak jsem to vzdala.
"Moje babička byla velmi rozčílená" řekl a kousl si do jablka.
Nic jsem neříkala. Bylo mi trapně. Já ale musím něco jíst.
"Neumíš mluvit?" řekl trochu více naštvaně.
Možná že když zavrtím hlavou že ne, nechá mě být. Rychle jsem zavrtěla hlavou.
"Aha. Promiň. Neměl jsem na tebe křičet." řekl tiše. "Jsem Jack."řekl a napřáhl ke mně ruku. "Viděli jsme se u té vody...pokud si pomatuješ" Jeho tváře nabrali červený odstín že by i rajče mohlo záviděj jeho barvu.
Samozřejmně že si pomatuji, ale nevěděla jsem proč ke mě napřáhl ruku a proto jsem se na něj nechápavě podívala.
"No...musíš jí dát svojí dlaň do té mé." řekl s úsměvem.
Dala jsem dlaň do jeho a potřásli jsme si. Nechápu to, ale asi je to zvyk.
"Máš nějaké jméno?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"Oh. A nechtěla by jsi nějaké jméno?"
Podívala jsem se na něj a s úsměvem jsem zakývala hlavou.
ČTEŠ
Tohle je život!?
Fanfiction"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej...
