Když se ráno probudím, tak se celá otřesu zimou. Brrr...to je zima dneska. Rozhlédnu se a uvidím řeku, která nevypadá tak hluboce a mohla bych se vykoupat. Pomalým krokem dojdu až k řece a svléknu se. Rychle si vlezu do vody, protože když mi už byla zima venku, tak mi bude zima i ve vodě. A měla jsem pravdu, jakmile jsem vlezla do vody mé tělo mělo tisíc stupňů pod nulou. Hrozná zima. Rychle jsem se opláchla a vylezla z vody. Když tak přemýšlím tak jsem se nekoupala od té doby, co jsem "utekla". Zrovna jsem si oblékala šaty, když jsem uslyšela křupnutí větvičky a následně tichou nadávku. Otočila jsem se a uviděla Jacka(ten kluk od té holčičky,která jí jako první viděla) jak se na mě koukal. Rychle jsem se zakryla šatama a zamračila jsem se na něj.
"Ehm....Já jsem si tady něco zapomněl." řekl nervozně.
Podívala jsem se okolo sebe a nechápavě jsem se na něj koukla, když jsem nic neviděla.
"No..tak...jsem...jsem to asi nechal jinde. Promiň, já....nechtěl jsem tě rušit." s tím Jack odešel.
Po chvíli když odešel jsem se oblékla a přemýšlela nad tím co se stalo. Vlastně to bylo i celkem vtipné. Vydala jsem se do vesnice , kde byl zrovna čas oběda, protože všichni byly uvnitř a jedli u jednoho stolu. Já jsem si zase něco ukradla a vrátila se do lesa.
Pohled 3 osoby:
Všichni by si mysleli, že v té hromadě trosek jsou všichni mrtví. Bohužel pravda byla taková, že jeden přežil. Za celou dobu v psychárně nepromluvil. Jen poslouchal. Všichni se ho báli, až na Melanie, která ho nikdy neviděla. Když se dostal ze sutin, protáhl se a usmál se.
"Teď jdeme hrát moji hru Melanie".
ČTEŠ
Tohle je život!?
Fanfic"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej...
