O měsíc později:
Asi vám říkat nemusím, jak to dapadlo. Žiju teď v té vesnici a snažím se zapadnout. Jo bylo to celkem těžké, když nemluvím, ale i tak někteří měli rádi. Například ta holka, jak plakala když jsem jí chtěla ukradnout koláč, ale nakonec jsem to neudělala. Například s ní jsem se skamarádila. No, když se potkáme tak mluví většinou ona, ale mně to nevadí. Chtěla jsem se jí nějak "zeptat" proč si ubližuje, ale zatím na to nemám odvahu. Možná později. A jo! Neřekla jsem vám jméno. Jmenuje se Monika. Říkala mi že její jméno znamená osamělost a i tak se cítí prý. Někdy až zase promluvím, tak jí řeknu, že tady sama není.
Dále jsem poznala tu dívku, které už jsem ten koláč ukradla. Ta dívka v modrých šatech je mi velice sympatická. Má hezké černé kudrnaté vlasy a je velmi elegantní.Narozdíl odemně. Naposledy si vzpomínám, že mi říkala, že pro ženu je neestetické pít pivo. No mě nechutná ani víno na což si občas Soňa(moudrá) potrpí. Ano jmenuje se Soňa, jak jste si všimli. Jsou to jediné dvě dívky s kterýma se nejvíce bavím. Ostatní dívky mě spíše ignorují, a mě to ani tolik netíží. Stačí pár přátel.
Dále jsem zjistila, že jsou něco jako homosexuálové. To jsou prý buď ženy nebo muži, kteří se prostě milujou. Takže jsem poznala Bernarda (silný jako medvěd) a mého nejlepšího kamaráda Davida (milovaný). Vypadají spolu opravdu šťastně. Až jim závidím. Lásku. Podle Jacka se definuje tak, že máte v břiše motýlky, ale jak vy se tam dostali? Pak se to definuje tak, že jsi šťastný v jeho přítomnosti, ale když jsem řekla tiše že jsem šťastná z jakékoliv přítomnosti, začal se Jack smát. Prvně jsem to nechápala a tak jsem se na něj zamračila, ale vysvětlil mi že prostě u toho člověka se cítím nejlépe. Je to tu jinak celkem fajn. Naučila jsem se tu spoustu nových věcí. Například upéct koláč. Sice jsem si spálila několikrát prsty, ale to se prý do svatby zahojí. Akorát jsem si vzpomněla že když jsem dělala koláč poprvé, tak byl úplně tvrdý, a když mi ho Jack přišel ochutnat, skoro si vylámal zuby, ale snažil se to nedat na jevo, za což si ho hodně cením. Dále ve volném čase čtu. Akorát teď čtu Chraň nás od zlého. Něco o démonech. Je to zatím super. Vždy jednou za měsíc přijede muž s přijede s hodně knížkama. Vždy tahám Jacka k tomu vozu, aby mi jednu koupil a vždy se to podaří.
A poslední věc kterou jsem vám chtěla zdělit je to, kde bydlím. Bydlím u Jacka, jeho maminky, která se o mě stará jako moje vlastní a jeho sestry. Mám pokoj naproti Jackovi, což je fajn, protože když je bouřka, které se bojím, stačí jen přejít na druhou stranu a lehnout si vedle něho. Obvykle je sice Jack ráno na zemi, protože se roztahuji, ale to nevadí. Teda aspoň si zatím nestěžoval. Doufám že to tak zůstane.
ČTEŠ
Tohle je život!?
Fanfiction"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej...