"Není krásné? Škoda že měl takovou matku." zasmál se svému vlastnímu vtipu a položil dítě do mích rukou. Byl krásný. Škoda že přišel teď na svět.
"Zabij ho." řekl bez citu. Vyděšeně jsem ho pozorovala jako bych hledala náznak vtipu, ale on urdžoval kamenný pohled. Zakroutila jsem hlavou na znamení nesouhlasu.
"To má umřít v plynové komoře." řekl a ukázal k okna kde muž tahal před sebou vozík na kterém leželi mrtvá těla.
"Chceš aby to dítě leželo mezi nimi?" zakroutila jsem hlavou.
"Já.... nemůžu..prosím.. nenuťte mě to udělat." do očí se mi draly slzy a koukala na to malé stvoření v mích rukách.
" Já vím, že ty to dokážeš." podal mi zakrvácený nůž: " Do toho Melanie."
Převzala jsem nůž pozorovala dítě, které usnulo v mém náručí.
"Podřízni mi krk. Bude to nejrychlejší." řekl a čekal.
Pomalu jsem se začala přibližovat nožem ke krku dítěte. Srdce jsem měla snad až v krku. Nemohla jsem to udělat. Nemůžu to nevinné stvoření zbavit života. Najednou jsem uslyšela vzdálený křik. Někdo něco křičel, ale já to nedokázala rozluštit. Najednou se mi zatočila hlava a poslední co jsem slyšela bylo: "Nedýchá."
ČTEŠ
Tohle je život!?
Fanfiction"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej...
