Chaos. Křik. Brek malích dětí a panika v celé vesnici. Rozhlédla jsem se a uviděla ty auta, bylo jich moc a byla tam i velká dodávka. Muži, kteří v tom voze přijeli měli pušky a mířili na všechny a jeden muž na nás křičel ať se seřadíme. Když jsme se po pár minutách všichni seřadili, přinesl nějaký muž nějaký seznam tomu muži, který na nás křičel.
"Takže budu číst jména a ty které přečtu, výjdou z řady?! Je vám to jasné?! Všichni přikývli a čekali jestli nezazní jejich jména.
"Marie Gonzálesová" řekl hrubě muž. Postarší dáma sebou škubla, ale i tak vystoupila z řady, kde jí ostatní muži táhli k dodávce.
"Petr Fábek"
"Ivana Foriová"
"Rodina Liznerovy."
"Filip Lehr"
"Rodina Lechovsky."
"Bernard Leifer." Ne jen on ne. Kam ho to vezou? Kam vezou všechny ty co čte.
"Leonard Drakos."
"Tomáš Drál."
"Adam Závocký."
"David Zilger."
"David Person."
"Lukáš a Krystýna Klail."
"Tereza Bem."
"Emili Borot."
"David Hegel." Tak aspoň bude s Bernardem a nebude se bát.
"Petra Holzmanová."
"Monika Devery." Proč chtějí Moniku. Nic špatného neudělala. NIkdo nic špatného neudělal.
"Mám pocit že jsem přečetl všechny." Očima si prohlédl zbytek a zastavil se u mě.
"Jak se jmenuješ?" Neodpověděla jsem. Tak jako vždy.
"Vážený pane to je Silent. Ona je němá." řekl Jackova mamka.
"To se tak narodila?" řekl s opovržením.
"Ona se tu objevila. Schovávala se tady v lese." řekla.
Tomu muži se rozšířili rozničky a usmál se
"A ještě Silent." řekl a šel zpět do vozu, zatímco ostatní muži dávali muže, ženy a děti do dodávky. Někteří se bránili, ale to je hned začali ti muži mlátit. Když jsem tam byla i já tak jsem šla k Davidovi a Bernardovi. David mu brečel do ramene a Bernard svého blonďáčka uklidňoval. Já jsem si sedla do jednoho rohu a přemýšlela. Kam nás to vezou.
ČTEŠ
Tohle je život!?
أدب الهواة"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej...
