Jedině on (HP FF) Dokončeno

2. Společný projekt

O měsíc později...

"Důležitá otázka," ozval se vedle mě Rosin hlas. "Jaký blázen jí dovolil učit Přeměňování? Ne, že by byla špatná, ale ona nás zmasakruje."

"Nevím. Myslím, že to byla McGonngalová. Asi stárne a potřebovala nástupkyni," odpověděla jsem a obě jsme se tomu uchechtly. 

"Dámy, nerušte," podívala se na nás přísným pohledem Georgina, my jsme se na ni jen ušklíbly, ale přesto jsme začaly poslouchat její výklad.

Za ten měsíc, co jsem v Bradavicích si zase připadám jako doma. Jakoby tu žádná válka nebyla, protože můj život se navrátil do starých kolejí, kdy se s Rose a Herbem poflakujeme po hradě a vymýšlíme kraviny.

Sice už nemáme rozepře s Malfoyem, ale o to je to lepší.

Z mého zasnění mě vytrhl Georgin hlas, který mluvil na celou třídu přísným jasným hlasem. "Vzhledem k tomu, že je tu přesně 15 chlapců a 15 dívek, dovoluji si k tabuli pozvat všechny dívky," všechny jsme jako na povel vstaly a šly k tabuli. A, soudě podle jejího výrazu, ani Rose si nebyla jistá, co má její sestra zalubem. "Dívky si vylosují chlapce, který s ní bude pracovat na projektu a chlapci vylosují téma. Prohlašuji, že je mi doopravdy jedno, jestli jste si vylosovali někoho ze sousední koleje."

A tak k nám poslala poletující klobouk, do kterého jsme každý sáhla a vytáhla papírek, na kterém se objevilo jméno až po otevření. Rose, které už se jméno objevilo, vypískla a s radostí mi ho ukázala. Herbert Granger. Super, takže už nemám šanci, aby se tam objevil Herb.

Jenže moje, když jsem svůj pohled stočila na papírek, málem jsem omdlela. Draco Malfoy. Rose, které si mého zděšení všimla se hlasitě rozesmála, když jméno přečetla. A já jsem se překvapeně podívala na Malfoye, který mě s nic neříkajícím výrazem pozoroval. I když možná jsem na jeho tváři spatřila nepatrný úsměv, ale to se mi muselo jen zdát.

"Takže, za chvíli nám končí hodina, takže šup kluci, pojďte si sem vybrat téma," popohnala nás si sednout a kluky zvednout ze svých míst. Když jsem procházela kolem Malfoye, lehce mi přejel prsty přes ruku, skoro jsem to ani nezpozorovala a zase jsem si myslela, že se mi to muselo jen zdál.

No, jak to říci jednoduše. Když skončila hodina a my jsme se měli přesunou na OPČM, kterou jsme měli s někým, koho jsem neznala, ale myslím, že už se toho nebudeme mít moc co naučit, tak ke mě přišel Malfoy. OPČM jsme měly také s nimi. Naštěstí bylinky, kouzelné formule a další jsme měli s někým jiným.

"Jestli jsem to pochopil správně, tak máme projekt spolu," začal a když jsme vyšli na chodbu snad všichni studenti, kteří na ní stáli se na nás podívali.

"Ano, pochopil jsi to správně. Co máme za téma?" zeptala jsem se a podívala se mu znovu do očí. Proč má tak hezké oči?

"Zvěromágové," odpověděl a zamračil se.

"Nechápu, proč se mračíš, je to jednoduché téma," pokrčila jsem rameny a byla hrdá na to, že o tom něco málo vím

"Ale nebuď povrchní," ušklíbl se a já jsem začala chápat, proč Malfoy měl vždy dobré známky. "To téma není složité, ale je, jak to jen říci, objemově náročné."

"Věřím tomu, že ty máš knihy o zvěromázích určitě načtené, takže bychom mohli vycházet hlavně s tvých znalostí," prohlásila jsem po tomhle a hodila po něm úsměv typu, asi budeš dělat všechno sám a já budu maximálně asistovat.

"Evansová, musím uznat, že jsi docela číslo," zasmál se Malfoy a jako by se zastavil svět. Nikdy jsem neslyšela se ho smát. Nebo ne tak okatě. Všichni na chodbě se zastavili a podívali se naším směrem. Já jsem taky zastavila a dívala se na něj s pozvednutým obočím. "Co je? Ještě nejsme u učebny," otočil se na mě Malfoy a stále s úsměvem.

Podívala jsem se na něj z větší dálky a udělala zkoumavý pohled. "Nejsi nemocný?" zeptala jsem se nakonec, protože žádná lepší otázka mě nenapadla.

"Měl bych být?" zeptal se a nedůvěřivě se na mě podíval.

"No, vzhledem k tomu, že se se mnou normálně bavíš, nenadáváš mi a směješ se, jo myslím, že jsi nemocný. Nemáš horečku?" zeptala jsem se a natáhla k němu ruku, abych mu sáhla na čelo. A nejdivnější na tom bylo, že se ani nepohnul.

"Můj táta byl mudlorozený, můžeš mít vyrážku, když jsem se tě teď dotkla," prohlásila jsem, když jsem odtahovala ruku a zjistila, že má normální teplotu, jen mu trochu zrudly tváře. Když jsem tohle řekla znovu se rozesmál a já jsem se nevěřícně rozešla do učebny. Za mnou se stále nesl hlas smějícího se Draca, který šel za mnou.

Přemýšlela jsem o tom, kam ten svět spěje. Už i Malfoy se směje a baví se se mnou.