Jedině on (HP FF) Dokončeno

6. Co se děje za Bradavickými závěsy?

Věděla jsem, že mě celou dobu sleduje. Poznala jsem to, když přišel Ginger a měl ty svoje kecy. Potěšilo mě to, ale zároveň rozčililo. Nakonec jsem to nějak ignorovala, protože jsem se soustředila na knihy před sebou a chtěla dodělat tu esej. Netušila jsem, že to může být taková nuda. Nějak mi začalo docházet, proč jsem tyhle věci nedělala a opisovala je od Herba.

A když jsem se konečně po večeři chtěla dostat já pokoj, tak jsem byla unesena. Lépe řečeno, vtažena do okenního výklenku, který byl zakrytý silnými závěsy. Ani jsem nestihla vykřiknout a někdo mě líbal. Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad tím, kdo. Byl to Ginger. Okamžitě jsem se od něj začala odtahovat. "Pusť mě," zavrčela jsem nepříjemně a snažila se vykroutit z jeho silného sevření.

"No tak, určitě už se nemůžeš dočkat až na vlítnem," zasmál se a dále se mě pokoušel líbat a osahávat. Než jsem stačila cokoliv dalšího udělat, tak se od závěsů ozval Dracův hlas.

"Nerad ruším," téměř zavrčel a snažil se znít, co nejvíce lhostejně. Ten kdo neviděl, to co já, tak by mu to sežral i s navijákem. A Gin to sežral. "Ale jste na veřejném prostranství a nešlo přeslechnout, že se tady děje něco s čím by souhlasili obě strany."

"Vypadni Malfoyi a nepleť se do toho," zavrčel nasraně Ginger a já jsem se rozhodla odejít. Než stačil jakkoliv reagovat, či postřehnout, že tam nejsem, tak bez jediného slova odešel i Draco.

První, co jsme udělali bylo, že jsme se schovali do dalšího výklenku. Potichu jsme čekali až Ginovi dojde, že tam nejsem a vyrazí do společenky.

Když se tak stalo, měla jsem v plánu odejít, ale zachytila mě Dracova ruka. Otočila jsem se na něj a chtěla něco namítnout, ale to už jsem měla jeho rty na něco svých.

A jenom díky tomu, že mě jeho ruce ve stejnou chvíli začaly držet za pas, tak jsem se neskácela k zemi. Protože ten příval emocí mě úplně ochromil. Nemohla jsem se tomu bránit. Bylo to jiné než se líbat s Ginem nebo s kýmkoliv jiným. Možná, protože to bylo zakázané, nepoznané. Jako líbat dlouhodobého nepřítele, což on vlastně byl. Ale já ho tak nebrala. Už ne.

Přitiskl mě ke zdi a opřel si čelo o to mé. Oba jsme zhluboka dýchali. Dívali si navzájem do očí a já jsem neodolala a prohrábla mu vlasy. Bylo tak jednoduché na všechno zapomenout, když jsem byla s ním. Bylo to tak jednoduché, ale oba jsme věděli, že čelit realitě venku bude jiné. Že moji přátelé mají vůči jeho rodině nesmírnou zášť.

"Zůstaň se mnou celou noc," zašeptal a přivinul se ke mně jako malé dítě, které chce matčin dotek. Byl takové malé dítě, protože jeho matka ho asi zas tak často do náručí nebrala. Jak mi může někdo jako Draco, se kterým jsme se x let nenáviděli, připadat jako ztracený chlapec, který potřebuje lásku, ale zároveň jí dokáže dávat. Jako by ji dokázal dávat jen určitým lidem. Jen lidem, kterým chce věřit.

"Nejde to, ne dnes, slibuji, že někdy ano, ale teď na mě bude čekat Ginger a Rose ve společence, protože jsem údajně zmizela," řekla jsem a přitiskl si ho k sobě, aby věděl, že to má své důvody. Lehce se napjal, ale jak ucítil, že ho svírám, zase se uvolnil.

"Dobře," zamumlal a zvedl hlavu, aby mě mohl znovu políbil. Měl to být takový jemný polibek na rozloučení, který by se po chvíli zvrhl v něco jiného, protože naše rty se přitahovaly jako magnet. Jenže já jsem to zatrhla.

Odstoupil a díval se na mě smutnýma očima. Chtěla jsem se k němu ještě na chvilku přivinout, ale věděla jsem, že pak už bych nedokázala odejít.

"Dobrou noc, Draco, a sladké sny," špitla jsem a rychle jako blesk mu dala pusu na tvář. Dřív než stihl jakkoliv reagovat jsem byla pryč. Lehce se mi červenaly tváře a já jsem nemohla přestat myslet na to jak líbá.