"Vím, že máš v plánu se z toho nějakým způsobem vykroutit, ale já už jsem ti připravila šaty. Takže máš smůlu a neboj nebude trapný jít sama," vychrlila na mě a já jsem ani nestačila nic říci a ona pokračovala. "Já s Herbem jdeme jako kráska a zvíře," zasnila se a Herb, který stál vedle ní protočil očima a zvedl oba palce nahoru, jakože to bude super. "A ty půjdeš jako temná víla. Mamka mi ty šaty včera poslala. Jsou úchvatné."
"Rosie, zadrž, dýchej. Jasně, že na ten ples půjdu, navíc doprovod mám," mrkla jsem na ní a ukázala jí dopis, který mi přinesla "sova". Jo, přinesl mi jí Draco a půjdu s ním, ale říkal, že ho nikdo nepozná. Tak by mě zajímalo, jak to dopadne.
"Oficiálně mám tajného ctitele a doprovod na ples," ušklíbla jsem se a čekala až dopis dočte.
"Jo, ale víš, že každý musím mít škrabošku?" zeptala se mě. "Co když ten dotyčný, kdo to napsal, je můj bratr?"
"Upřímně, tvůj bratr by něco takového nenapsal, ani kdyby mu to někdo diktoval," ušklíbla jsem a vzala si dopis zpátky. Jenže když jsem pohlédla na Herba, tak jsem spatřila jeho pochybovačný pohled. Jakoby všechno věděl. Ale to bylo nemožné. Nebo ne?
"Dobře, nebudu to nijak komentovat, je to tvoje věc, tak pojď, musíme se začít připravovat," zavrčela nepříjemně Rose a já jsem se prosebně dívala na Herba, když mě vzala za ruku a táhla k nám na pokoj. Ten parchant mi jenom zamával se smutným úsměvem. Rose dneska nebyla v moc dobré náladě.
...
"Hrozně ti to sluší," vyslechla nadšeně Rose, když jsem si před ní stoupla už v šatech. Připadala jsem si jako bych měla jít na nějaký majestátní ples a ne jen na školní halloweenský ples. Moje oči padly na jemné vzory a já jsem s úžasem zjistila, že mi to v nich doopravdy moc sluší.
Ještě jsem je doladila černou škaraboškou, kterou mi Rose pomohla nandat přes vysoký drdol, a černými lodičkami.
Rose to také moc slušelo. Měla na sobě dlouhé žluté šaty a bílou škrabošku. Vypadala nádherně a i když ty šaty moc nepřipomínali Krásčiny vypadala jako ona. Kromě těch vlasů.
Na mě ty šaty měli až příliš velkou sukni a jsem si jistá, že s Rosinou nešikovností s nimi něco shodí nebo si je zničí. Ani jedno jsem jí nepřála. Když jsem se na sebe naposledy podívala do zrcadla a řekla jsem si, že i když Malfoy nebo nijak zakamuflovaný bude mi to jedno. Půjdu za ním a vykašlu se na pohledy všech přítomných a dokonce snesu i Rosinu několika denní nenávist.
Sešly jsme schody do společenky, kdy na nás čekal Herb v kostýmu zvířete, ale bez jeho ošklivého obličeje.
S nervózním úsměvem jsem se chytila jeho nabízené ruky a druhou stranu obsadila Rose. Mlátily se ve mně dva rozdílné pocity. První, touha tam jít s tím největším úsměvem a padnout Dracovi kolem krku a druhý, říkající mi, abych vzala nohy na ramena, než se stane nějaký průšvih.
I když to bylo na vysokých podpatcích těžké, nějakým způsobem jsme se dostali do velké síně, která byla vyzdobená všemožnými i nemožnými maskami. Proletovali tu i duchové a všem mávali.
Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se Rose s Herbem nechat samotné. Řekla jsem něco ve smyslu, že se jdu napít a odešla jsem ke stolu s občerstvením. Ani ne vteřinu na to jsem viděla, jak Rose s Herbem tančí na parketu valčík.
Se smutným pohledem jsem se otočila a malém narazila do něčí postavy. Byla jsem si jistá, že před tím tam nebyla. Pomalu jsem zvedla oči a zadívala se na muže přede mnou v černém na míru šitém obleku. Měl černé vlasy a zelené oči, a nejen, že mi nepřipomínal Draca, on mi nepřipomínal ani nikoho koho znám.
Ale jak mile mi muž položil ruku na rameno uviděla jsem Draca. A bylo mi to jasné. Pokud se ho nebudu držet, tak ho nepoznám.
"Dobrý trik," usmála jsem se na něj a už jsme mířili k tanečnímu parketu, kde zrovna začal hrát ploužák.
ČTEŠ
Jedině on (HP FF) Dokončeno
FanfictionJe po válce a Henriette Evansovou Potterovou už by nemělo čekat žádné další překvapení. Jenže svět je nevyzpytatelný. A jedna jediná sprcha vám může změnit celý život. P.a.: Může obsahovat nevhodné scény a vulgarismy. Pokud byste si chtěli přečíst...