Jedině on (HP FF) Dokončeno

20. Svědomí?

Byla jsem hrozně nervózní, když jsem s Rose kráčela chodbami Svatého Munga. Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že dveře nejsou zas tak moc daleko a že nepotkám moc lidí. Jak jsme tam tak seděli a napjatě čekali než nás pustí dovnitř, tak se najednou vedle nás objevil Gin. Málem jsem vyletěla z kůže.

"Co tu děláš?" vyjela na něj Rose a já jsem na něj jen s vytřeštěnýma očima hleděla.

"Hledám vás, chtěl jsem jít k Harry do bytu, ale když jsem od Rose slyšel, že půjdete sem, tak jsem se radši vydal sem než k tobě domů," odpověděl. "Draco se tak asi za pět minut dozví, že to s jeho matkou byla lež. Pansy vás chtěla tak hrozně dostat od sebe, že jsem souhlasil s tím, že jí pomůžu, protože jsem chtěl to samé. Jenže jsem si během Vánoc uvědomil, že pro mě znamená víc než jsem si mohl kdy myslet. Jenže jsem se setkal s odmítnutím a ona stejně ten její šílený plán uskutečnila. Hrozně mě to mrzí," začal se po jeho monologu omlouvat, zatím co já s Rose jsme na něj hleděli s otevřenýma pusama. "Nechtěl jsem, aby to zašlo tak daleko. Rozhodně jsem nechtěl, abys kvůli tomu tolik trpěla a teď když vidím, že už musíš myslet i na někoho druhého, tak jsem na sebe naštvaný ještě více."

"Počkej, takže Dracova máma je pořádně někde ve světě a žádnou přísahu nedala?" zeptala jsem se překvapeně a on kývl.

"Nenávidím Pansy, až jí uvidím, tak jí zakroutím krkem," zavrčela Rose a vypadala, že by jí fakt zabila.

Co jsem to provedla? Proč jsem tomu tak snadno uvěřila? Zničila jsem všechno, co jsem milovala a chtěla, kvůli Pansy, která se neumí ničeho vážit. "Do prdele," zavrčela jsem a začali mi téct slzy. Zničila jsem svoji jedinou šanci na šťastný život.

...

"Co budeš dělat?" zeptala se Rose, když jsme kráčeli po schodech do mého bytu.

"Nevím, pravděpodobně mě nebude chtít vidět," odpověděla jsem se slzami v očích. "Neměla jsem být tak hloupá."

"Hlavně musíš být klidná, když budeš takhle rozrušená, tak...," začala, ale nedokončila to. Já jsem se zrovna dívala do kabelky, abych našla klíče, ale když jsem si uvědomila, že jen tak mlčela, tak jsem se na ni podívala. Její výraz vypovídal za vše. Někdo koho nečekala stál před ní. Pomalu jsem se podívala jejím směrem a zjistila, že tam stojí Draco Malfoy v celé své krása. Jakou já jsem měla chuť mu skočit kolem krku. Ale nejvíce překvapivé mi přišlo, že se v domácím opíral o otevřené dveře protějšího bytu ode mě.

Podle mě náhoda neexistuje, ale jestli jsme si během léta zařizovali byty na proti sobě a nepotkali se, tak v tom musí být něco jiného.