Jedině on (HP FF) Dokončeno

10. Útěk

Věděla jsem, že nás všichni pozorují a nemohou poznat, kdo se mnou tančí. Ale já to ignorovala, dívala jsem se jen do jeho očí a konečně jsem si připadala šťastná.

Jenže, když jsem uviděla Rosin pohled, který nás pozoroval a Herbův ustaraný pohled, malém jsem se rozbrečela. Do očí se mi nahrnuly slzy a já jsem musela odvrátit pohled od Dracových očí.

Nechci dále lhát mým přátelům. Bojím se jejich reakce, ale jak jim vysvětlit, že není takový jako dřív, že se změnil. Už jsem na to slyšela Rosinu odpověď, nikdo se nikdy nezmění.

Jenže, co když takový byl pořád, jen se bal svého otce nebo mu došlo, že jeho chování není adekvátní. Třeba...

Malém se mi podlomila kolena, ale nějak jsem se na nohou udržela. Hrozně se mi totiž motala hlava. Ta tajnost mezi mnou a Dracem mě neskutečně tížila.

Omluvně jsem se na něj podívala a rozutekla se pryč. Bez jediného slova či hlášky. Nemohla jsem nic dělat, ani nic říct. Nedokázala jsem to popírat před Rose či Herbem. Nešlo to.

Slyšela jsem, jak se rozeběhl za mnou, ale nehodlala jsem zpomalit. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Rose chystá běžet za mnou, ale Herb ji zastavil. Věděl, že potřebuji být sama.

A Draca, který běžel za mnou, jsem potřebovala. Ale přiznat to nahlas by znamenalo skutečný problém.

"Nech mě být," křikla jsem i když jsem toužila v úplný opak. Nechtěla jsem cítit to zklamání, kdyby mě poslechl, ale jeho kroky jen přidali na intenzivitě. Nechtěla jsem si ho teď vyslechnout, ale zároveň jsem ho chtěla mít co nejblíže u sebe.

Připadala jsem si trochu jako blázen a nevěděla, co doopravdy chci.

Utíkala jsem před ním. Ne, spíše před problémy, které přinášel. Ty problémy jsem doopravdy nepotřebovala, ale jeho jsem chtěla mít na blízku. Jako bych bez něj nemohla dýchat a to mě děsilo.

Smutně jsem se zastavila a se slzami, které mi stékaly po tvářích jsem se na něj otočila. On mě okamžitě sevřel v náručí.

"Nechci lhát svým přátelům," zamumlala jsem do jeho hrudi.

"Nemusíš," odpověděl a dále mě hladil po vlasech.

"Kdybych tohle neskončila, tak bych musela," odpověděla jsem smutně a on si uvědomil, co jsem právě řekla o pár sekund později, když už jsem nebyla v jeho náručí a chtěla odejít.

"Nemusíš to dělat. Můžeme se poznávat a nelhat jim," odpověděl a chytil mě za ruku, abych nemohla odejít.

"Oba víme, že bychom pak zažili pravé peklo na zemi," odpověděla jsem, a když jsem ho políbila na tvář, nechal mě odejít.

Po dlouhé době velmi krátká kapitolka, ale slibuji, že příští budou delší.