Je po válce a Henriette Evansovou Potterovou už by nemělo čekat žádné další překvapení.
Jenže svět je nevyzpytatelný.
A jedna jediná sprcha vám může změnit celý život.
P.a.: Může obsahovat nevhodné scény a vulgarismy. Pokud byste si chtěli přečíst...
"Co máš dneska v plánu?" zeptala se mě v neděli ráno Rose, když jsem si k ní přisedla. Včera jsem téměř pozdě přišla na večeři z famfrpálového tréninku, protože jsem si vybrala špatné sprchy a narazila tam na Mafolye. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych to klidně udělala znovu, kdybych věděla, že to takhle skončí. Naštěstí to Rose ani Herbovi nepřišlo divné. Takže jsem měla relativní klid.
"Ještě nevím," pokrčila jsem rameny a když si k nám přisedl Malfoy jako by se zastavil svět. Nikdo u nebelvírského stolu nedýchal až na mě a něj.
"Dobré ráno," pozdravil nás s úsměvem a já jsem se na něj jen překvapeně dívala. Naštěstí se první z našeho překvapení vzpamatovala Rose.
"Co tu chceš, Malfoyi?" prskla Rose a zúžila svoje modré oči. Jo, asi bych taky nebyla ráda, kdyby si ke mně přisedl kluk, jehož šílená teta týrala mého přítele.
"Jen jsem se přišel zeptat Evansové, co dneska dělá, protože bychom mohli začít dělat na našem projektu," pokrčil rameny a zadíval se na mě. Jenže já jsem začínala panikařit. Dívat se mu do očí znamenalo červenat se, ale za to by bylo divné, kdybych uhnula pohledem. "Čím dřív to budeme mít hotové, tím dřív se přestaneme bavit."
"Mám dneska něco v plánu?" zeptala jsem Rose, protože jsme se v našem rozhovoru, před tím než přišel, k ničemu nedostaly.
"Ne, já mám v plánu dnešek strávit s Herbem, který pravděpodobně ještě spí," pokrčila rameny a já jsem se zadívala zpět do Dracových očí. Zatraceně, proč musí být tak hezký a celou situaci nám ztěžovat.
"Takže v devět v knihovně?" zeptala jsem se a rozhodla se, že nejlepší způsob, jak s ním vycházet na veřejnosti bude, když se na něj nebudu dívat a budu dělat, že je mi šumák.
"Budu tam," odpověděl a odešel od našeho stolu.
"Připadá mi to, nebo se Malfoy chová hrozně divně?" zeptala se Rose, když se celá místnost zase začala bavit a nevšímat si nás.
"Asi se změnil," pokrčila jsem rameny. "Ale neboj, vyvádí mě to z míry asi stejně jako tebe."
Jak mě vadilo jí lhát. Jak moc jsem si přála, aby mě vzal do náručí a já nemusela nic řešit. Jak moc jsem si přála, aby to nebyl úhlavní nepřítel mých přátel.
Škoda, že, i když bych to moc chtěla, s ním nikdy nebudu moc být a žít si naše šťastně až do smrti. Proč nemůže být všechno tak jednoduché, jako to měli moji rodiče.
"Je divný, navíc se pořád usmívá, co s ním je?" zeptala se mě Rose. Já bych o jednom důvodu věděla.
"Mě se neptej, já mu do hlavy nevidím," odpověděla jsem jednoduše a přestože to byly lži, říkaly se přímo samy. Jako bych ve skutečnosti nelhala.
...
"Musíme dělat na tom projektu," zamumlala jsem do jeho rtů. Jak příjemné ho bylo líbat. Měl tak měkké rty.
Vlezli jsme si do nejtemnější rohu knihovny, blízko ke knihám o Zvěromázích. Byla jsem si jistá, že Draco se tu vyzná lépe než já.
"No, vlastně, už jsem na tom začal dělat sám," odpověděl s pokrčením ramen a pohladil mě paži.
"Počkej, vždyť je to naše společná práce, tak proč jsi jí začal beze mne?" zeptala jsem se vytočeně a vstala z jeho klínu. On se na mě jen smutně zahleděl a vytáhl pergamen, který byl už z poloviny popsaný.
"Neuvěřitelné," zamumlala jsem a chystala se projít nějakou uličkou, abych se trochu uklidnila, protože mě to doopravdy vytočilo.
Jenže když jsem procházela jednou uličkou začala padat. Hrozně mě to vykolejilo a než jsem stačila použit zamrzávací kouzlo, tak mě do hlavy udeřila nějaká knihy a pak jsem viděla jen tmu.
...
"Slečno Evansová," ušklíbla se na mě madam Pomfreyová a já jsem se chytla za bolavou hlavu.
"Co se stalo?" zeptala jsem se a posadila se na posteli, na které jsem před tím ležela. Když jsem se rozhlédla kolem sebe zjistila jsem, že jsem doopravdy na ošetřovně. Jako bych tu během těch sedmi let strávila málo času.
"Nějaký třeťák byl líný vstávat pro nějakou knihu a tak si jí chtěl přivolat. Než jsme stihli jeden z nás něco udělat, tak jsi ležela zasypaná pár knihami. Na to jsem tě odnesl sem," ozval Dracův hlas někde blízko mě a já jsem ho spatřila, jak sedí vedle mé postele na židli.
"Díky," usmála jsem se na něj, ale nadále si držela třeštící hlavu.
"Hrozně moc ni připomínáte vaše rodiče před lety, slečno Evansová," ozvala se vedle mě madam Pomfreyvová a já malém vyskočila z kůže.
"Jak?" zeptala jsem se a napila se lektvaru, který mi podávala. Byl hrozně nechutný.
"Tak nejenže vypadáte jako vaše matka, tedy kromě vašich očí, ale když byla v sedmém ročníku spadla ze schodů. Tehdy ji v rukou přinesl Liam Evans, o kterém jsem si do té chvíle myslela, že jí nemůže snést, ale...," začala vyprávět, ale já ji musela přerušit.
"Všichni říkají, jak se moji rodiče milovali, ale prvních par let se jen hašteřili," poznamenala jsem a dal se na ni upřeně dívala.
"Tak to není, pan Evans slečnu Potterovou nemohl vystát, i když ona do něj byla bláznivě zamilovaná. Vše se změnilo až v sedmém ročníku. A od té doby jsem je neviděla se nějakým způsobem od toho druhého distancovat. Ale ještě před tím, když Jane Potterová a Severka Snapeová spadly ze schodů. Byla to Jane, od které se Liam nemohl odtrhnout. A jsme si jistá, že v tu chvíli si uvědomil, jak mu na ní záleží," vyvedla mě z omylu.
"Aha, to jsem nevěděla," odpověděla jsem a smutně jsem se zahleděla na svoje nohy.
"To se nedivím, ale teď už můžete jít, oběd je na stole a vy musíte mít hrozný hlad," popohnala nás a v podstatě vyhodila z ošetřovny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
