The Truth Untold

[09]

Charlie

◼▪◼

Charlie ucítil, jak mu na rameno spadla Gabrielova hlava. Kdyby tvrdil, že ho to nevyděsilo, lhal by, jelikož Gabrieův stav nebyl zrovna nejlepší. Z nosu mu tekla krev, po těle se mu začaly dělat modřiny a neustále mumlal něco o tom, jak ho bolí břicho a hlava.

   "Gabe? Jsi při vědomí?" zeptal se ho, jelikož mu neviděl do obličeje. Jakmile tato slova vyslovil, uviděl Charlie, jak je Jayson hned začal kontrolovat v zrcátku.

   "Gabe? To je mi novinka," zamumlal tiše Gabriel. Pomalu zase hlavu zvedl. "Ale jo. Jsem v pohodě. Alespoň v rámci možností.

   Charlie se snažil nevztekat se. Chtěl tady pro Gabriela být jako opora, i když by se teď nejraději vrátil a hodil po jeho tátovi minimálně tři židle. A podle toho, jak se Jay tvářil, nejspíš měl chuť udělat to samé.

   "Ještě mě napadlo Gabby, ale to bys mě nejspíš zabil," pousmál se Charlie. Všiml si, jak Gabrielovi dochází kapesníky, a tak sáhl do kapsy v sedačce, kde jich měl zásobu na cesty. Vytáh dva čisté kapesníky a otočil se na sedačce, aby čelil Gabrielovi.

   "Ukaž," zašeptal Charlie s rukama u Gabrielova nosu. "Už jsme skoro tam," doplnil, když Gabriel pustil svůj nos a ruce mu spadly do klína. Charlie se snažil ignorovat ty modřiny na jeho zápěstích, když přidržoval Gabrielovi kapesníky na nose. 

   Do dvou minut Jayson zastavil u nemocnice. Gabriel se už začal sbírat, ale Charlie ho zabrzdil.

   "Dojdu pro někoho," oznámil jim v rychlosti Jayson a vyběhl z auta, nejspíš odchytit nějakou sestřičku, aby vzala vozík a Gabriel nemusel chodit. Zůstali v autě sami, a tak Charlie přemístil veškerou svou pozornost na Gabriela.

   "Proč to udělal tentokrát?" zeptal se tiše. Gabriel nejprve nijak nereagoval, oči měl zavřené, ruce v klíně a Charlie mu pořád držel kapesníky u nosu. Po chvíli se alespoň narovnal a odstrčil Charlieho ruce, aby si kapesníky držel sám.

   "Protože byl opilý. Zase," odpověděl. Charlie si povzdechl.

   "Víš, jak to myslím. Co se stalo?"

   Nastala další dlouhá odmlka, až se Charlie bál, že už se vrátí jeho táta s někým z nemocničního personálu. Gabriel ale promluvil ještě předtím. "Ptal se mě, kde jsem byl. Tak jsem řekl, že u tebe, na což reagoval otázkou, proč k vám pořád chodím, jestli chci být snad jako tvoji tátové, jako by to byla nějaká nakažlivá nemoc."

   Gabriel mluvil pomalu a nedíval se Charliemu do očí. "Přísahám, že už není takový, jaký býval. Nic proti tvým tátům nemá, teda dokud se nenapije."

   "A kvůli tomu tě napadl? Že jsi byl u nás?"

   Gabriel zavrtěl hlavou. "Ne," odpověděl snad nejtišeji, jak jen to šlo. "Jen jsem mu na to teoreticky odpověděl, že už jako tví tátové jsem. A asi ho to nepotěšilo."

   Charlie si v tu chvíli uvědomil, kolik toho o Gabrielovi ještě neví. Sám nevěděl proč, ale nikdy ho nenapadlo, že by mohl být gay, vždy si ho představoval jako kluka s blonďatými vlasy a krásnýma očima, který lámal holkám srdce, ale nevychloubal se tím. 

   Což od syna homosexuálního páru bylo zvláštní, jelikož ho to dost překvapilo. 

   Snažil se to ale na sobě nedat znát. "Takže tě zbil za to, jaký jsi?"

   Gabriel přikývl. "Ale nemysli si, že jsem neviděl, jak jsi sebou trhl, když jsem ti teď řekl pravdu o sobě. Vím, mohl jsem to říct méně nečekaně, ale je mi moc špatně na to, abych přemýšlel, jak mám vlastně mluvit."

   Charlie trochu zpanikařil. "Ne! Není to tak, jak si myslíš, jen mě to překvapilo, proto jsem sebou trhl."

   "Já vím," uchechtl se Gabriel. "Vždyť jsi z netradiční rodiny, ještě aby si proti tomu něco měl."

   Charlie se úlevně usmál ve chvíli, kdy se za Gabrielem otevřely dveře auta. Dovnitř nakoukl Jayson se sestřičkou a vozíkem v patách, přesně jak si Charlie myslel.

   "Tak pojď," pobídl ho Jayson. Gabriel se jednou rukou odstrkal ke kraji a opatrně si přesedl na vozík. Charlie nevystoupil z auta, dokud neviděl, že Gabriel bezpečně sedí. Pak si rchle strčil telefon do kapsy a vyskočil z auta. 

   Zatímco Jayson táhl Gabriela na vozíku (ten mumlal, že žádný vozík nebyl potřeba), vysvětloval sestře, co se stalo. Charlie ho někdy doplnil.

   "Jiné příbuzné než tátu tady nemá," vysvětlil Jay. "Ale já jsem jeho psycholog, tak bych poprosil, kdyby jste mohli o jeho stavu informovat mě. Už jsem zavolal i policii."

   Charlie s Gabrielem vykulili oči.

   "Policii?" zeptal se překvapeně Charlie. Jayson mu pohledem naznačil, že to vyřeší později.

   Sestřička Gabriela zavezla do jedné z ordinací, a tak zůstal Charlie s tátou na chodbě sám. Posadili se vedle sebe v čekárně, zatímco Charlie tiše řekl, až mu vše Jayson vysvětlí.

   "Tak?"

   "Zavolal jsem jen Lucasovi. Tohle se musí už řešit, Charlie, ať se nám to líbí nebo ne. Postaráme se s Lucasem o to, aby to nedopadlo nějak špatně, aby to mělo co nejmenší následky."

   "Jestli ale začne policie stíhat jeho tátu, co bude pak s Gabrielem?" zeptal se Charlie. 

   Jayson si skousl spodní ret a vyhnul se očnímu kontaktu. "Já už nad tím přemýšlím dlouho. Doufal jsem, že se něco podobného jako tohle nestane, ale počítal jsem s tím a stalo se to. Chci Gabrielovi pomoc. Takže mě napadlo, že zatímco by se tohle celé řešilo, zůstával by u nás. Myslím, že to nezabere dlouho, takže by to chvíli nevadilo. Gabriel ještě nemá dostudovanou střední školu a nenechali by ho žít sami u nich v bytě, zatímco se jeho táta bude vyšetřovat. A prarodiče má několik desítek kilometrů odsud, což by ztížilo vyšetřování. Takže jako jeho psycholog, zažádám o to, aby mohl zůstat s námi."

   Jayson se odmlčel. "A až se vše vyřeší, tak to dopadne tak, že pokud jeho táta nepůjde do vězení, půjde na odvykací kůru. A to bude znamenat, že se Gabriel bude muset přestěhovat za prarodiči, kteří by za něj převzali zodpovědnost."

   Charlie mlčel. Hluboko uvnitř se radoval, že bude Gabriel na nějaký čas u nich, ale všechnu tu radost překryly další události. Jako třeba stěhování Gabriela, které vypadalo nevyhnutelně.

   Povzdechl si.

   Jayson se na něj otočil, na rtech slabý úsměv. "Bude to v pohodě. Všechno bude v pohodě. Promluvím si s Gabrielem, co si o tom myslí, jelikož nechci dělat nic proti jeho vůli."

   "Jo, já vím," zamumlal Charlie. "Jsi fakt hodnej, víš to?"

   Jeho táta se zazubil a opřel se o opěrátko kožené sedačky, na které seděli. Když se po chvíli opřel i Charlie, přehodil mu Jayson ruku přes rameno a přitáhl si ho k sobě. Charlie se nechal, jelikož dlouho neměl s tátou chvíli, jako byla tahle.

   "Uděláme s Lucasem, co bude v našich silách, abychom mu pomohli," zašeptal Jay. "A i když vím, že je tvůj nejlepší kamarád a hodně jste se za poslední dobu sblížili, bohužel ti nemůžu slíbit, že ho zase neztratíš, Charlie."

  ◼▪◼  

Takže, jen vás informuji, že příští týden ve čtvrtek jdu na operaci, takže pokud se dlouho neozvu, nejspíš jsem kaput a tenhle příběh zůstane nedokončený, hehe. Nevím, jestli do té doby přidám další kapitolu, takže raději vám to říkám už teď ;)