The Truth Untold

[18]

Charlie

◼▪◼

Charlie se bál. Opravdu se bál. Když uviděl Gabriela v Jayově pracovně, přičemž netušil, že tam bude, neuvěřitelně znervózněl. A hned jak zavřel dveře, ucítil slzy.

   Gabriel mu neuvěřitelně chyběl. Ale teď, když byl Gabriel za ním, se cítil vystrašeně jak malý kluk.

   Když vešli do jeho pokoje, Charlie za svým kamarádem zavřel dveře. Gabriel zůstával stát uprostřed místnosti, jako by tady byl úplně cizí. A Charlieho srdce bilo jako o závod.

   Gabriel se vyhýbal Charlieho pohledu, což nebylo ani překvapující. Ale Charlie se kvůli tomu cítil snad ještě hůř.

   "Gabe," řekl tiše, aby alespoň získal jeho pozornost. Gabriel jen k němu pootočil hlavu, jelikož stál za ním.

   V tu chvíli Charlie zapomněl vše, co chtěl říct. I když toho moc naplánovaného neměl. věděl jen jedno.

   "Omlouvám se," vysoukal ze sebe nakonec. "To, co jsem udělal, nebylo fér. Truchlil jsi, byl to den, kdy jsi už tak na tom musel být emotivně špatně a já tam měl být pro tebe."

   Gabriel stále mlčel, jako by očekával víc. A Charliemu docházela slova.

   "Nejspíš jsem jen chtěl, abys na vše zapomněl v tu chvíli. Jenže jsem si vybral snad ten nejhorší způsob, jakým jsem to mohl udělat. Vím, že mám přítelkyni a od té doby se taky cítím strašně."

   Charlie udělal pár kroků, aby mu Gabriel nebyl zády. Když stál před ním, natáhl ruku a donutil ho, aby se mu podíval do očí.

   "Omlouvám se, dobře? Zapomeňme prosím na to, chci se s tebou zase normálně bavit, prosím."

   Charlie uviděl, jak Gabriel těžce polkl. Díval se na něj velkýma očima, naprosto bez výrazu, ze kterého by mohl Charlie něco vyčíst. A mírně ho to znepokojovalo.

   "Charlie..." začal tiše Gabriel. Šlo vidět, jak váhá. "Teď se neptám kvůli sobě. Ale celkově. Přitahují tě i-"

   "Kluci?" přerušil ho Charlie. Pousmál se, i když to byl úsměv plný zoufalství. "Nikdy jsem se o kluky v tomto směru nezajímal, i když to možná někdy vypadlo právě naopak, ale to jen proto, že já teoreticky nevím, co je osobní prostor. A proto to bylo ode mně ještě hnusnější. Přemýšlel jsem nad tím, fakt jo. Ale v životě se mi žádný kluk nelíbil, takže ne."

   Řekl to až s přehnanou jistotou. Nebo alespoň doufal, že to tak vyznělo, jelikož doopravdy si až tak jistý nebyl. To, co řekl, byla pravda, teda alespoň vše kromě poslední věty. Možná se mu Gabriel líbil.

   Ale komu by se nelíbil? Gabriel byl krásný, velké modré oči, delší blonďaté vlasy, které měl většinou rozcuchané, ale právě proto vypadaly, jako by měl účes posledních trendů, ostře řezané rysy a naprosto skvěle tvarované rty. Bylo to jakoby řekl, že Leonardo DiCaprio za mlada byl pěkný. Protože byl a mohl to uznat i on jako kluk. Stejně jako holky mohou obdivovat modelky Victoria's Secret.

   Alespoň takhle se snažil uklidnit.

   Gabriel tiše přikývl. "Okay," řekl nakonec.

   Charlieho to ale vůbec nepřesvědčilo. Povzdechl si. "Gabe, ani nevíš, jak je mi to líto. Měl jsem vůbec zvážit, jak by ses mohl cítit."

   Normálně by ho Charlie objal nebo alespoň chytil za ruku. Měl to prostě v povaze. Ale teď se držel zuby nehty, aby nic takového neudělal, jelikož se to ani trochu nehodilo.

   Gabriel si skousl spodní ret. A něco zamumlal.

   "Cože?"

   "Možná jsem o tom řekl tvému tátovi," řekl hlasitěji a znovu se začal vyhýbat Charlieho pohledu. Ten v tu chvíli zamrzl.

   "Co?" 

   "Řekl jsem to Jaysonovi. Teď. Nebo jako nemluvil jsem o tobě, ale on to poznal," odpovědě tiše.

   A Charliemu upřímně došla slova. Netušil, co by měl říct.

   "No," vypadlo z něj za chvíli. "Ehm. Proč si s ním vůbec o tom mluvil?"

   Gabriel dlouhou chvíli neodpovídal, jen střídavě zatínal pěsti. Charlie nasucho polkl, Gabriel ho momentálně mírně děsil. Pak najednou zvedl pohled a zadíval se Charliemu přímo do očí.

   "Protože jsem to potřeboval," zakřičel zničehonic Gabriel, až Charlieho překvapil. "S tebou to možná toho moc neudělalo, možná se jen cítíš blbě kvůli Steph, ale já jsem gay, Charlie, líbí se mi kluci a líbíš se mi ty. Takže to, že jsi mě políbil, byla ta nejlepší věc, co se mi mohla stát, ale zároveň ta nejhorší, protože tě ani trochu nezajímám."

◼▪◼ 

Gabriel

To, že to opravdu řekl nahlas, si uvědomil, až si všiml Charlieho šokovaného výrazu. Stál před ním s pootevřenými ústy, ale nic neříkal. A Gabriel se mu ani nedivil.

   "Sakra," zamumlal si spíše pro sebe. "Já to řekl nahlas, že jo."

   I když Charlie nic neříkal, alespoň zavřel pusu. Gabriel se chtěl vypařit. Možná z tohoto rozhovoru také očekával něco jiného. Ne, že mu Charlie řekne, že je jen na holky jako doposud a vlastně ho políbil jen tak. 

   "A-asi bych měl jít," zakoktal Gabriel, jelikož cítil, že slzy opět přicházejí. Nemotorně se otočil a už se natahoval po klice, když na dveře doslova dopadl Charlie, aby mu v odchodu zabránil.

   "Ne," vyhrkl Charlie. Gabriel zavrtěl hlavou.

   "Charlie, nech toho." 

   Gabriel chtěl jen odejít. Nechtěl, aby ho Charlie viděl brečet, nechtěl to s ním už dál řešit. Jenže on byl prostě neodbytný.

   Charlie se narovnal. "Ani nevíš, jak je mi to celé líto, Gabe. Teď mi přijde, jako bych si z tebe udělal hračku a nesnáším se za to."

   Gabriel viděl, že je to Charliemu líto. Nic to ale neměnilo na faktu, že by si Gabriel pravděpodobně musel uříznout to, co má mezi nohama a vycpat si hruď ponožkami, aby se mu líbil. 

   A tak prostě nechal slzy vyjít na povrch.

   Charlie chvíli váhal, ale na to ho už znal Gabriel moc dobře a věděl, co udělá. Protože to by pak nebyl on, kdyby se ho i v těchto podmínkách nesnažil uklidnit.

   "Není pravda, že mě nezajímáš, Gabe," zašeptal Charlie po tom, co ho objal. "Jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě, jen..." Dlouhou chvíli větu nedokončil. A vlastně ji nedokončil nikdy. "Zasloužíš si někoho úžasnýho. A věřím, že ho najdeš."

   "Mluvíš jak tvůj táta," zamumlal Gabriel.

   Charlie se pousmál. "Taky jsem si říkal."

   Gabriel si k Charliemu víc přitiskl. "Bude to těžký. Ale chci, aby to bylo jak před tímhle celým. Jen se nediv, jestli se na tebe budu někdy dívat, jako bych tě svlékal očima. A hlavně mě za to nesuď."

   Charlie se rozesmál a odtáhl Gabriela od sebe. "Jednou jsem nachytal moje táty, když se chystali si to rozdat, věř mi, že jsem ten poslední člověk, co by tě soudil," odmlčel se. "Promiň, Gabe."

   "Neomlouvej se. Za nic nemůžeš," zavrtěl hlavou Gabriel. "Jen... už to prosím nikdy nevytahuj."

   Charlie přikývl. A Gabriel měl pocit, že na cestě domů se ještě jednou staví u Jaysona.

◼▪◼