Charlie
◼▪◼
Když Gabriel asi po hodině čekání konečně vyšel z ordinace, Charliemu spadl kámen ze srdce. Sice vypadal špatně, na nose měl nějaké obvazy, náplasti mu zakrývaly krvavé rány a jednu ruku měl také obvázanou.
Charlie se podíval směrem k tátovi, který se bavil s Lucasem a dalším policistou. Nejspíš si nevšiml, že je už Gabriel venku. Charlie počkal, až Gabriel domluví se sestřičkou, která mu dávala nějaké prášky a došel k němu.
"Na co je máš?" kývl Charlie směrem k práškům. Gabriel pokrčil rameny.
"Asi proti bolesti? Nevím, moc jsem neposlouchal," řekl upřímně, než se zadíval někam za Charlieho. Přesně tam, kde stál Jayson s policií. Gabriel naprázdno pootevřel pusu se zmateným pohledem v očích.
Charlie si povzdechl. "Tohle jsme nemohli nechat jen tak, Gabe. A ty to víš. Lucas je náš známý a Jayson říkal, že zařídí, aby to mělo co nejmenší následky a nebude dělat nic, co by ti bylo proti srsti."
"Jestli ale mého tátu zavřou, je se mnou konec. Pochybuju, že mě policie nechá bydlet v našem bytě osamotě, když se to stane," namítl Gabriel, připravený jít zastavit Jaysona a Lucase. Charlie ho ale stihl chytit za ruku a zastavit.
"Oni to ví. Zatímco se to bude vyšetřovat, zůstaneš u nás. Jayson to sám navrhl a Cody s tím nemá nejmenší problém. A nevím, co bude pak, ale určitě to bude lepší než žít s člověkem, co tě bije," vysvětlil Charlie, přičemž nespouštěl pohled z Gabrielových očí. Sledoval, jak si skousl spodní ret a nepatrně přikývl.
"S tím druhým máš pravdu. Ale přece nemůžu být u vás, můžu jet k prarodi-"
"Ti bydlí daleko, ne? Jen by to zhoršilo vyšetřování a řešení toho, co bude s tebou. Jayson už to zařídil a je to v pohodě, věř mi. Jako tvému psychologovi to dovolili a navíc dočasně za tebe přebírá i zodpovědnost, jako třeba teď, kdy informace o tvém stavu mu můžou říct, i když není tvůj rodič."
Charlie viděl, jak je z celé té situace Gabriel zmatený. Nedivil se mu, sám byl taky. "Ani nemrkneš a do týdne bude po všem, slibuju."
Gabriel se na Charlieho smutně podíval. "Proč to pro mě děláte? Vždyť nemusíte, jen si přiděláváte problémy."
"Jsi můj nejlepší kamarád. A když má moje rodina tu možnost ti pomoct, tak ti pomůže. A navíc Jayson je prostě takový. Od doby, co jeho máma onemocněla, by se pro všechny rozdal," pousmál se Charlie.
Nečekal by, že Gabriel zareaguje tak, jak zareagoval. Po jeho tváři najednou začala stékat slza, z čehož až Charlieho zabolelo u srdce. "Děkuju," zašeptal Gabriel, zatímco si těch pár slz utřel do obvazu na ruce.
"Ale, někdo je tady citlivý," zasmál se Charlie, zatímco přitáhl Gabriela do svého objetí. Za chvíli i ucítil Gabrielovy ruce na svých zádech, zatímco mu Gabriel brečel do bundy.
Charlie věděl, že nebrečí kvůli tomu, že ho táta zbil nebo že by ho něco bolelo. Věděl, že brečel kvůli tomu, jak se mu Charlieho rodina rozhodla pomoc. Charlie byl připravený Gabrielovi říct pár dalších uklidňujících slov, ale někdo ho předběhl.
"Gabrieli?"
Gabriel pustil Charlieho a pomalu se postavil, aby před sebou uviděl slabě se usmívajícího Jaye.
"Všechno už je zařízené," informoval ho. "Teď už můžeme jet domů, jen se stavíme u vás v bytě pro tvoje oblečení. Tvůj táta by tam být už neměl. A pak se u nás můžeš pořádně vyspat, jelikož nás čeká dlouhý den."
Gabriel neodpověděl, jen došel k Jayovi a objal i ho. Charlie slyšel, jak mu něco mumlal, ale byl moc daleko, aby mu rozuměl.
Charlie se cítil pyšně. I když to byla především Jayova práce, pořád měl ze sebe dobrý pocit, že alespoň nějak mohl Gabrielovi pomoc.
Jakmile Gabriel pustil Jaysona, rozešli se všichni společně zpátky k autu. Stavili se U gabriela v bytě, kde Gabriel s Charliem sbalili pár kusů jeho oblečení, a pak se konečně vydali na cestu domů.
Bylo už téměř deset hodin večer, když se vrátili. Cody vylétl z kuchyně hned, jak uslyšel hlavní dveře, tvář plnou úlevy, když uviděl Gabriela, že je v pořádku. Hned ho zavedl do kuchyně, kde pro něj měl nachystané toasty a začal mu dělat čaj.
Charlie byl připravený si ještě s Jayem promluvit a poděkovat mu, ale to se z obýváku vynořila jeho sestra. Zmateně se na Jaye s Charliem podívala. "Kde je Gabriel? Bylo to tak vážné, že musel zůstat v nemocnici?"
Jay beze slova kývl směrem ke kuchyni, kam Sophia nahlédla. Pak se otočila s rukou na srdci zpátky k nim. "Bože, už jsem se lekla, že to dopadlo špatně."
"Je v pohodě. V rámci možností," odpověděl Jay a koukl na Charlieho.
"Půjdu mu připravit pokoj," prohlásil Charlie. "Když tak ho pak pošli za mnou, jo?"
"Jasně," ujistil ho Jayson a vešel i se Sophií do kuchyně za Codym a Gabrielem. Charlie vzal Gabrielovy tašky s oblečením a začal stoupat po schodech nahoru. Byl tak v polovině schodů, když za sebou Gabriela uslyšel.
"Ty tašky bych si unesl."
Charlie se na schodech otočil. "Já vím. Ale ty máš teď večeřet, pokud vím. Já už jedl."
"Měl jsem už toast," odpověděl Gabriel a vyšel směrem k Charliemu. "To zatím stačí, takže ti můžu jít pomoc, ať se necítím blbě."
Charlie se zamračil, čímž Gabriela zastavil. "Cody ti dělá čaj, ne? Běž zpátky, prosím tě, a třeba se zeptej Jaye, ať ti povypráví o jeho prvním Halloweenu s Codym, je to docela vtipný, nebo já nevím. Prostě se uvolni. Já jsem za deset minut zpátky."
Gabriel se usmál. "Už je mi skoro blbý, jak pořád jen děkuju. Ale vážně děkuju."
Usmál zpátky, Gabriel se otočil a vrátil se do kuchyně.
Charlie si povzdechl a pokračoval v chůzi do patra. V mysli se mu pořád zjevoval obrázek zbitého Gabriela, když ho našli opřeného o strom, kterého se snažil tak zbavit. Jenže nemohl.
Pořád mu tam běhal a Charlie byl z toho celý nesvůj. Byl si jistý, že nic takového už nikdy vidět nechce. Tu bolest, kterou viděl v jeho krásných očích, chtěl dostat z hlavy pryč.
To, že se Gabriel teď na něj usmíval, ale rozhodilo Charlieho snad ještě více, než uklidnilo. Když se na něj usmál, měl tak akorát chuť běžet za tím mužem, co má být Gabrielův táta, a všechno mu vrátit. Pak se ale Gabriel usmál znovu a Charlie věděl, že tak by ho akorát ranil, což nechtěl. Byl rozhodnutý ho ochránit.
◼▪◼
ČTEŠ
The Truth Untold
Short StoryŘíká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.