The Truth Untold

[37| the end ]

Gabriel

◼▪◼

Gabriel uslyšel ránu. Nebo ne úplně ránu, jen jak někdo něco prudce položil na stůl. A když vzhlédl od učebnice, uviděl široce se usmívajícího Charlieho. Ten právě na stolek u televize položil kaktus.

   "Ne." Gabriel se na něj vážně podíval.

   Charlie vyšpulil rty. "Ale já už ho koupil. Nemůžu ho jen tak vrátit."

   Šlo totiž o to, že vedle Charlieho nového kaktusu už bylo tak patnáct jiných. A pod oknem jeden velký. Gabriel se o ně popíchal už tolikrát, že téměř vypadal jako by drogoval pomocí injekčních stříkaček. 

   "Austin tě už zbije, fakt. A co teprve Laurel."

   Charlie se koukl na svou sbírku kaktusů. "Ani si nevšimnou, že nějaký přibyl."

   Gabe si povzdechl. V tom měl Charlie pravdu. Vrátil se tedy ke čtení učebnice. I když ho to už naprosto nebavilo, příští týden ho čekaly první zkoušky. A rozhodně k tomu nechtěl přistupovat jako Charlie.

   "Co čteš?" zeptal se ho Charlie. Sedl si vedle něj a položil mu hlavu na rameno.

   "Fakt dobrou knihu," odpověděl Gabe. "Jmenuje se Já udělám zkoušky, ale můj přítel ne, doporučuju."

   "Ha ha ha," zasmál se Charlie falešně. "Jsem po Jayovi, přečtu si to tři dny předtím."

   Gabriel si odfrkl. "Taky bych to tak chtěl mít, no."

   V tu chvíli se dveře jejich bytu rozletěly. Dovnitř vešel Austin s Laurel,  oba ruce plné tašek s jídlem. Charliemu se rozzářily oči jako štěněti a rozběhl se k příchozím.

   "Dneska vařím já s Gabem," oznámil jim Austin, když pokládal věci na kuchyňskou linku. "A ty, Charlie, jsi na řadě s umýváním nádobí."

   Gabriel se musel zasmát, když viděl, jak se Charieho výraz změnil.

   "Měl jsem jít na koleje," zamumlal. "Mohl jsem žít jen na proteinových tyčinkách a vyhazovat obaly do koše."

   "A být bez Gabea? Kdo by ti četl pohádky na dobrou noc?" popíchla ho Laurel. Gabriel se pootočil k Charliemu. Na to ho jeho odpověď zajímala.

   "Hej!" vykřikl Charlie. "To bylo jen jednou! A vy to furt vytahujete." Charlie se přitiskl ke Gabrielovi jako klíště. "A tebe bych propašoval na koleje mojí školy. Třeba bys mohl spát ve vaně," zamumlal.

   "Já ti s tím nádobím pomůžu, prosím tě," uchechtl se Gabriel.

   "Vidíš?" ozvala se za nimi Laurel. "Takhle vypadá láska. Ne že mi schválně ještě rozliješ mléko, když uklízím."

   Očividně mluvila na Austina. Ten si odfrkl. "Včera jsem ti donesl umělou růži z benzínky, co víc bys chtěla?"

   Gabriel se k nim otočil. "Mně včera Charlie donesl kytku a čokoládu," řekl nevinně. Austin se na něj přísně podíval a rukou naznačil, jak mu podřízne hrdlo. Gabriel se spokojeně usmál.

   Nejprve se stěhovaní do Chigaca bál. Především toho, že si našli byt právě s Austinem a jeho přítelkyní, aby je to vyšlo levněji a v té době je Gabriel sotva znal. Jenže teď, po několika měsících soužití, by to za nic nevyměnil. 

   Odstrčil od sebe Charlie a stoupl si. Když k němu Charlie naštvaně vzhlédl, Gabe se usmál. "Chceš jíst? Tak musím jít vařit."

   A vážně chtěl. Začal škrábat brambory, zatímco Austin připravoval maso, ale Charlie očividně měl ten den extra přítulnou náladu, a tak mu pár brambor zabralo téměř půl hodiny. 

   Když měli po večeři a dokonce už i uklizeno, vzal Charlie Gabriela ven. Před jejich bytovým komplexem byl vydlážděný čtverec, jelikož tam původně asi mělo něco být, jenže jim to teď sloužilo jako útočiště. Vždy si přinesli deku, lehli si a když bylo pěkné nebe, pozorovali hvězdy. A dneska šli vidět opravdu nádherně.

   Gabriela ani tak obloha nezajímala, ale vždy, když viděl, jak Charlie nadšeně hledá malý a velký vůz, nic nenamítal. Aspoň tak mohl sledovat Charlieho, jak ho naprosto ignoruje.

   "Koupil jsem nám letenky dneska," promluvil Charlie, zatímco si hrál s Gabrielovými prsty. "Druhého už byl let plný, ale když poletíme třetího hned ráno, stihneme zajít na hřbitov a tak."

   Gabriel nasucho polkl. Už snad i Charlie myslel na druhé výročí od autonehody, kde zemřela jeho máma, víc než on. Jenže on měl hned prvního zkoušku. A nevěděl, jestli má za to být právě že rád nebo ne.

   "Děkuju," zašeptal Gabriel. "Úplně jsem na to zapomněl."

   "V pohodě," pousmál se Charlie. "Tátové nás vyzvednou. Všechno je domluvený."

   Charlie se převalil na břicho a opřel se o lokty. Byl jen centimetry od Gabrielovy tváře. "Letos nepřichází v úvahu, že bys na to byl sám. Půjdu na hřbitov s tebou, ať se ti to líbí nebo ne. Chci tvé máme říct, jak úžasného má syna."

   Gabriel při té představě cítil, jak se mu hrnou slzy do očí. Vzpomněl si, jak to probíhalo minulý rok. Jak brečel u mámina hrobu po tom, co ho Charlie poprvé políbil, i když neopětoval jeho city. Jak si přál, aby máma byla u něj.

   Jeho máma nebude s ním, pochopitelně. Ale tentokrát měl Charlieho, který city opětoval. A Gabriel nemohl být šťastnější.

   "Myslím, že i kdybych nechtěl, abys se mnou šel, ty si cestu najdeš," podotkl.  Charlie se zazubil.

   "Jen tu chci být pro tebe, ok? To se ve vztazích dělá."

   "Já vím," zašeptal Gabriel. "A ani nevíš, jak jsem za to rád."

   Gabriel očekával polibek, ale Charlie se místo toho zase zachumlal do jeho náruče. Za pár sekund Gabe cítil, jak se třepe zimou. Chvíli nic neříkal, jestli se k tomu Charlie nějak nevyjádří, ale on se jen dál klepal.

   "A když ti dokola říkám, že chodit ven sledovat nebe v lednu není dobrý nápad, stejně mě nikdy neposlechneš," povzdechl si, zatímco objal Charlieho, aby mu nebyla zima.

   "Mně je teplo! Mám svetr, bundu a ležíme na dece. A taky tebe."

   Gabriel protočil očima. "Jdeme dovnitř. Hned. Udělám ti kakao."

   Gabriel věděl, že to zabere. Charlie se postavil do pozoru a vydal se zpátky do bytu, jen aby mu Gabe udělal kakao. 

   Ale nevadilo mu to. Klidně by mu dělal kakaa do konce života.

◼▪◼

KONEEEEC! KONEEEEEEC!

jde se do nastavení kliknout na dokončeno, hell yeah.

už mám dávno spát, takže ve zkratce: děkuju, že jste tohle četli (idk why), komentovali hvězdičkovali! jako vždy si toho moc vážím.

anywayyyy -- s touhle poslední kapitolou vyšel na mém profilu nový příběh, který už nějaký ten pátek plánuju a neuvěřitelně se na něj těším!! LET'S GET IT