The Truth Untold

[31]

Charlie

◼▪◼

Charlie snad nikdy nebyl pořádně nemocný. Že se mu na jeden nebo dva dny udělalo špatně, to bylo normální. Jenže teď se cítil naprosto strašně.

   Bolelo ho v krku, že skoro nemluvil a bylo mu špatně, i když snad ani nic nejedl. A přes ucpaný nos nemohl téměř ani dýchat.

   Cody ho zásoboval čajem a čas od času mu dal studený obklad na čelo. "Volal jsem Jayovi," oznámil mu, kdy u něj byl s novou várkou čaje. "Cestou z práce ti vezme nějaké léky na krk. Měl by tady to hodiny být."

   "Děkuju," zamumlal Charlie v polospánku. Cody zase opustil jeho pokoj.

   Byl připravený konečně zase usnout, když zaznamenal, jak se mu vedle hlavy rozsvítil telefon. Neměl sílu se na něj dívat, jen rozmazaně viděl snad trilion srdíček, z čehož usoudil, že mu píše Gabe, jelikož tolik srdíček měl jen u jeho jména.

   A i když se mu telefon neustále zapínal, aby mu oznámil další příchozí zprávy, Charlie usnul. Nic jiného nechtěl v tu chvíli dělat.

   Probudil se snad až tak o dvě hodiny později. Ne proto, že by spát nechtěl, ale najednou ho objala cizí ruka a ucítil něčí dech zezadu na svém krku. Mírně se vylekal, ale i tak se v naprostém klidu otočil.

   "Já tě probudil? Sakra, to jsem nechtěl. Promiň."

   V tu chvíli uviděl Gabriela. Jeho srdce udělalo snad několik kotrmelců, než si uvědomil, že je nemocný. Rychle ho od sebe odstrčil. "Nakazím tě," vyjekl. "Co tady děláš?"

   "Neodpovídal jsi mi na zprávy a byli jsme domluveni, že tě potkám před školou, pamatuješ? Steph mi musela říct, že jsi ani nebyl ve škole. Tak jsem šel sem a Cody mi řekl, že jsem nemocný. Na stolek jsem ti dal léky od Jaye," vysvětlil. A i když ho Charlie odstrčil, Gabe se posunul zase o něco blíž. "A nenakazíš mě. Bolí tě v krku a je ti špatně, ne? To od tebe nechytnu."

   "Myslíš?" znejistěl Charlie.

   Gabriel se usmál. "V tom případě tu budu ležet s tebou, no."

   Charlie se ale od něj zase odtáhl. "Nechci tě nakazit, Gabe."

   "Hele, když tak to bude moje chyba, moje blbost. Ty teď jen potřebuješ někoho, kdo tě zahřeje."

   Charlie se na něj chvíli jen díval, zatímco v hlavě přemítal, co tak úžasného kdy udělal, že si zasloužil někoho jako byl Gabriel. Až pak si lehl do Gabrielovy otevřené náruče. Zavrtal se do jeho velké mikiny a přikryl je oba peřinou.

Za chvíli ucítil Gabrielovi rty ve vlasech.

"Vsadíme se? Že budeš nemocnej kvůli mně? Potřebuju peníze," zamumlal Charlie.

Gabe se zasmál. "To určitě."

"Nechceš, protože sám uznáváš, že nemocnej budeš, že?" zeptal se pohotově Charlie a otočil se hlavou ke Gabrielovi. Hned jak se jejich oči setkaly, dal mu Gabriel krátkou pusu na rty.

"Je mi to jedno," usmál se. Pak se natáhl k Charlieho nočnímu stolku, odkud vzal tabletky do krku, které mu údajně Jayson dal. Rychlými pohyby balení rozbalil a vytáhl jeden lék.

Charlie jen mlčky otevřel pusu. A Gabriel mu tabletku dal jako malému dítěti.

Chvíli jen v tichosti leželi, když se Charliemu opět začaly zavírat oči. Když cítil, že únavu opravdu neporazí, zamumlal: "Nevadí, když usnu? Jsem strašně unavený."

Gabe ho začal pomalu hladit po zádech. "Jen spi. Já nikam nepůjdu."

◼▪◼

Jenže když se Charlie probudil, byl sám. Po Gabrielovi nezbyla ani stopa. Posadil se na posteli a rozhlédl se kolem sebe, jestli někde neuvidí třeba jeho telefon nebo něco podobného, což by symbolizovalo, že šel jen na záchod, ale ani to tu nebylo.

   Charlie si kolem sebe obmotal svou peřinu a udělal ze sebe chodící burito. Vyšel na chodbu, že se zajděte podívat alespoň dolů, jestli se Gabe nešel třeba napít. A jakmile se dostal na kraj schodiště. Uslyšel hlas svého přítele. A taky Jaye.

   "Fakt ne?"

   "Fakt. O ničem nevím a tak starej zas nejsem," promluvil Jay. "Nevíš, jaký mail to byl? Byl vůbec můj?"

   "To mi sekretářka neřekla. Ale můžu ho zjistit," navrhl Gabriel. A Charliemu v tu chvíli došlo, o čem mluví. "Tajná jdu zpátky za Charliem. Možná už bude vzhůru."

   Jay něco odpověděl, ale to už Charlie nestihl, jelikož se snažil co nejtiššeji ale zároveň co nejrychleji se dostat zpátky do svého pokoje. Což jakožto velkému buritu mu šlo dost špatně.

   Tiše za sebou zavřel dveře a skočil placáka na postel. A čekal teoretický na smrt.

   Gabriel do minuty vešel. Našlapoval jako myš, takže Charlie zvedl hlavu, aby mu dal najevo, že je vzhůru. Gabe si povzdechl. "Neprobudil jsem tě zas, že ne."

   Charlie zavrtěl hlavou. "Už pár minut jsem."

   "Uf," vydechl Gabriel a posadil se na kraj postele. Charlie cítil, jak houstla atmosféra. "Charlie? Můžu se tě na něco zeptat?"

   A je to tady, pomyslel si Charlie. "Ano?"

   I když to bylo celkem jasné, pořád doufal, že se na to Gabe nezeptá. Že ho bude zajímat něco jiného. To by měl ale Charlie sakra velký štěstí."

   "Nevíš náhodou něco o tom, že Jay žádal o mé výsledky a úspěchy ve škole? Protože on o tom nic neví."

   A sakra.

◼▪◼

Kratší kapitola, jo. Ale nechci ji zbytečně natahovat, tak se omlouvám hehe. A všechny nemusí být stejně dlouhý, ne?
Ale. Všichni si povinně pusťte písničku v médiích. Já ji naprosto miluju a je prostě tak,,, ahhhh. Pls.

(Tuhle kapitolu jsem taky psala z větší části na iPadu, který mě neustále opravuje, tak se omlouvám za případné nesmysly. Třeba to někdy kdyžtak opravím, jestli se mi bude chtít.)