The Truth Untold

[33]

Gabriel

◼▪◼

Gabriel ve škole nedokázal myslet na nic jiného, než na Charlieho. Nemohl se dočkat, až konečně skočí a bude moct jít za ním, uvařit mu třeba čaj a prostě mu dělat společnost.

   Jenže jít k Charliemu taky znamenalo zjistit, jestli dostal stipendium, jelikož Charlie říkal, že to dnes bude vědět. Do toho se už tak nehrnul. 

   Skoro všichni z jeho třídy už věděli, jestli byli přijatí nebo ne. A Gabriel cele dny jen seděl a poslouchal nadšené konverzace o plánech na vysokých školách jeho spolužáků.

   Cítil se poslední dobou zase hůře. Při představě, že Charlie nejspíš odjede daleko od něj na vysokou, přičemž on sám neměl žádnou budoucnost a vlastně nevěděl, co po škole bude dělat, se mu dělalo úzko.

   Proto Gabriel ani nešel na poslední hodinu. Raději si už vyšel k Charliemu, přičemž to vzal velkou oklikou. Chtěl jen chvíli pro sebe, vzpamatovat se, aby se nerozbrečel z toho, jak nesnášel svůj život. 

   Cestou se zastavil v kavárně, kde pracovala Jade. Chodili tam s Charliem tak často, že by klidně už taky považoval Jade za jeho o několik let starší kamarádku. Doufal, že tam bude, udělá mu kávu přesně tak, jak to má rád a třeba si i popovídají. Jenže tam nebyla.

   A tak si vzal jen obyčejné cappuccino a vydal se dál.

   Myslel si, že to zvládne. Ale jakmile uviděl Charlieho dům a Jaysona, který zrovna sekal trávník, zastavil se. Chvíli ten dům jen sledoval. Nejraději by Charliemu jen napsal, jak to celé dopadlo a pak se šel někam zahrabat. A když už se pro tuto možnost opravdu rozhodl, sekačka se zastavila a Jayson si ho všiml.

   "Nazdar, Gabe," zavolal na něj Jay s úsměvem tak, aby ho i na tu dálku slyšel. Gabriel si jen skousl ret. Bylo už pozdě vzít nohy na ramena a utéct?

   A tak jen stál a tupě zíral.  

   Jayson mu chvíli pohled opětoval, nejspíš čekal na jeho reakci. Když se nic nedělo, pustil sekačku a začal se přibližovat. "Myslím, že Charlie spí, ale můžeš jít nahoru. No tak, nejsi tady přece poprvé."

   Pořád nebyl schopen nijak zareagovat.

   "Gabe?" oslovil ho Jay, když už byl skoro u něj. "Děje se něco? Jsi v pořádku?"

   V tu chvíli si Gabriel dřepl a schoval hlavu. Jeho oči zaplavily slzy. Nepatrně slyšel, jak Jayovy kroky zrychlily a za moment cítil na svých zádech jeho dlaň.

   "Gabe? Gabrielo, no tak, co se děje. Mluv se mnou," snažil se Jayson. Chytil Gabriela za paže a pokoušel se ho donutit, aby se na něj podíval. Jenže Gabriel nechtěl.

   "Byl to Charlie. Charlie chtěl mé výsledky ze školy," vykoktal mezi vzlyky. Jaysonovo sevření povolilo, když konečně promluvil. "Poslal za mě žádost o stipendium na ty školy kam jde. Jenže já jsem naprostej idiot, jehož život šel prostě do sraček, není možnost aby mi dali stipendium. Jenže Charlie mi pořád slepě věří a a-"

   "Pššt," uťal ho Jay. "Nemluv tak o sobě."

   "Je to pravda," štěkl Gabriel. "Máma umřela, můj otec se zbláznil, nemám žádnou budoucnost, jelikož nemám snad ani místo, kterýmu bych mohl říkat domov. Moji prarodiče snad ani nejsou mí prarodiče, jelikož jsem je několik let ani neviděl a najednou u nich bydlím. Přijdu si prostě cize. A představa, že ještě ztratím Charlieho, jelikož půjde na svou vysněnou vysokou, kam se určitě dostal, tak-"