The Truth Untold

[16]

Charlie

◼▪◼

Gabriel se pomalu chystal na odjezd. Už v úterý měl v pokoji vytažený kufr, do kterého postupně balil věci zbylé dny do víkendu. Charlie si nemohl nevšimnout, jak je odtažitý a lhal by, kdyby tvrdil, že mu to nevadilo. Protože tak s ním mluvil ještě méně.

   Ale jednou už to Charlie nevydržel. Byl u sebe v pokoji se Steph, která už všechno o Gabrielovi věděla, jelikož se stěhoval a dokonce jí to sám řekl, když se Gabriel vymluvil ze společného sledování filmu se slovy, že se půjde raději balit. Charlie chápal, že další den už měl odjíždět, ale sbalený už byl dávno.

   Jenže za čtvrt hodiny přišel Charliemu oznámit, že se jde sám projít, kdyby ho hledal. Jakmile se za ním zavřely dveře, Charlie si povzdechl. Chvíli mlčel, film stopnutý. Steph se vyprostila z její pozice v Charlieho objetí a podívala se Charliemu zpříma do očí.

   "Co je?" zeptal se.

   "Ale no tak," odfrkla si. "Vidíš, že očividně na tom není dobře. Takže zvedni ten tvůj zadek a jdi za ním, nemůže být sám, za chvíli se stmívá."

   "Cože?" zeptal se zmateně Charlie. Nečekal, že by něco takového slyšel zrovna od Steph.

   "Musí to být pro něj těžké, takže jestli se chce jít sám projít, znamená to, že ho to tíží ještě víc, než předešlé dny. O to větší důvod, abys byl s ním. Film dokoukáme třeba zítra, stejně tak zajímavý není." Steph se usmívala, což bylo ještě více překvapující. 

   "Poslední dny se se mnou ale téměř nebaví, pochybuju, že mě přivítá s otevřenou náručí," odvětil Charlie. Steph se plácla po čele.

   "Kdybych byla já v jeho situaci, pravděpodobně bych taky všechny odháněla a snažila se s tím vypořádat sama a neříkej, že ty ne. Ale kdyby za mnou někdo tak přišel, třeba můj nejlepší kamarád, byla bych neuvěřitelně ráda, i když by to tak nejprve nevypadalo. Třeba se děje ještě něco, z čeho je tak špatný."

   Jakmile to Steph dořekla, Charlie vytřeštil oči. "On je únor, že?"

   Steph mlčky přikývla, připravena se zeptat proč, když ji Charlie předběhl. "Sakra," zamumlal. "Bože, já jsem blbej. Jdu za ním."

   Steph se zazubila. "Tak se mi to líbí."

   Charlie vystartoval z postele a začal se převlékat do teplejšího oblečení. Steph se mezitím postavila a čekala u dveří. Pak společně sešli do přízemí, obuli se, oblékli bundy a Charlie políbil Steph na rozloučenou. "Děkuju," zašeptal.

   Pak se vydal po stopách ve sněhu na chodníku Gabrielovým směrem. Nestihl dojít daleko, a tak ho Charlie uviděl hned, jak zahnul do vedlejší ulice. 

   V tu chvíli začal Charlie stejně váhat, jestli za ním má jít nebo ne. Jenže dnešní okolnosti si o to přímo naříkaly, a tak se za ním co nejtišeji rozběhl.

   Jeho boty ale stejně vydávaly zvuky, které ztišit jen tak nešly, a tak se Gabriel na konci ulice otočil. Překvapeně povytáhl obočí. "Co-"

   "Vím, kam jdeš," vysypal ze sebe Charlie, když k němu doběhl, a začal těžce vydechovat. "Bože, já nemám fyzičku," zamumlal, než se narovnal. "A nenechám tě jít samotného."

   "Charlie..." vydechl Gabriel. Jeho oči už byly nateklé od breku.

   Charlie se podíval na svíčku v Gabrielově ruce. "Dneska je to rok od té autonehody, že?" zeptal se opatrně.