Dej mi svou duši [LGBT+]

3.

Ležel jsem v trávě na okraji lesa, kus od města. Byly to necelé 3 kilometry od mého domu a přesto tu byl překrásný klid. Jediné, co bylo slyšet byl zpěv ptáků a šumění lesa.

,,V co věříš? Věříš, že žijeme pořád ten samý život dokola?'' Ozval se Shane, ležící vedle mě.

,,Věřím v to, že každý má svou duši. Tvé tělo je pouze schránka, do které jsi byl přidělen. Tvá duše může po smrti cestovat do jiných těl. Přesune se a ty se znovu narodíš. Kdo ví, kolikrát už se má duše přesunula. Tentokrát si, ale vážně nemohla vybrat lépe.'' Zatřásl jsem hlavou abych zahnal nepříjemné myšlenky.

,,Tahle myšlenka se mi líbí. Stene, zůstaňme tu navždy. Nechci se nikdy vrátit.''

,,Shane, dej mi svou duši.'' Hleděl jsem na modré nebe. Ten okamžik přímo vybízel k položení téhle otázky. Takhle skutečně a živě jsem se dlouho necítil.

,,Proč chceš mou duši?''

,,Ta má není pro mě, chtěl bych být někým jiným, třeba tebou.''

,,Mnou bys být nechtěl. Za rok se mě zeptej znovu a uvidíme, jestli ti dám svou duši.'' Zasmál se a převrátil se na bok tak, aby mi viděl do očí.

,,Myslíš, že se za rok budeme ještě znát?''

,,Proč se ptáš, chystáš se snad někam?''

,,Asi ne.'' Povzdychl jsem si.

,,Tak vidíš.''

,,Proč bych nechtěl být tebou?'' Vpíjel jsem se mu do očí.

,,Proč máš ruce pokryté řeznými ranami?'' Položil mi ruku na tvář.

,,Dneska asi nemají být tyto otázky zodpovězeny.''

,,Řekneš mi něco o tvé minulosti?'' Sundal svou ruku z mé tváře a přesunul ji na mou hruď. Stále jsme nepřerušovali náš oční kontakt.

,,Nevím, co bych ti pověděl.'' Moc dobře jsem to věděl.

,,Kde jsi vyrůstal?''

,,Rodiče tu bydleli ještě dřív než jsem se narodil.''

,,Takže jsi nikdy nebydlel nikde jinde než tady?'' Zajímal se dál.

,,Dva roky jsem bydlel jinde.'' Přiznal jsem.

,,Kde?''

,,Proč jsi se přestěhoval z Moskvy?''

,,Můj táta to chtěl. Když se na tebe tak dívám, co řekneš svým rodičům?''

,,O čem?'' Nechápal jsem.

,,Tvůj obličej vypadá jako kdyby ho někdo přejel náklaďákem.''

,,Ne, Shane! Potřebuju pomoct.'' Vyděsil jsem se a prudce jsem vyletěl do sedu.

,,S čím? Uklidni se.'' Posadil se.

,,Musíš mi pomoct to zakrýt. Moji rodiče na tohle nikdy nesmí přijít!'' Rozklepaly se mi ruce.

,,V klidu. Moje sestra se maluje, jestli chceš, vezmu tě k nám domů a snad ti s tím pomůže.''

,,Nemám ani sebemenší tušení jak jim vysvětlím, že jsem nebyl ve škole.''

,,Pojď.'' Zvedl se a vytáhl mě do stoje.

Nemůžu se tam vrátit už nikdy. Kdyby zjistili, že se bavím s někým jako je Shane, poslali by mě tam zpátky.

***

,,Co vidíš?! Kelly, co vidíš?! Co vidíš na obrázku?!'' Tiskli mi barevnou fotografii před obličej.

,,Nic!'' Tiskl jsem oční výčka celou svou silou k sobě.

,,Jak chceš, dneska si pro jídlo nechoď.''

,,To už je třetí den, potřebuji jíst.'' Snažil jsem se dostat z držadel na lehátku.

,,Evidentně nepotřebuješ jíst, když nevíš, co je na obrázku. Nebo to víš?''

,,Kelly, co je na obrázku?''

,,Hřích.'' Vyšlo z mých úst.

,,Správně.''

***

,,Co si o tom myslíš?'' Zasmál se Shane.

,,Máš naprostou pravdu.''

,,Nemáš ani tušení, o čem jsem mluvil, že?''

,,Promiň, zamyslel jsem se.'' Přiznal jsem.

,,Jsme tu.'' Odemkl vchodové dveře malého, žlutého domečku. Nebydlel tak daleko, jak jsem si myslel. Přibližně deset minut rychlou chůzí. Vedl mě po schodech do patra.

,,Jsme tu. Tohle je pokoj sestry.'' Otevřel dveře a z pokoje se ozval naštvaný křik. Uviděl jsem asi osmnáctiletou dívku s přibližně stejně starým klukem, sedícím na posteli.

,,Torres, ty jsi doma! Co tu děláš?'' Zamračil se na ní Shane.

,,Myslíš, u mě v pokoji? Co bych tady tak mohla dělat? Vypadni!'' Zakřičela na něj.

,,Máme pohotovost potřebuju pomoct.''

,,Shane, něco dělám!'' Ukázala na kluka vedle ní.

,,Tak to doděláš potom, prosím, Torr.'' Ukázal na mě a ona něco zašeptala onu klukovi, který hned odešel.

,,Potřebuje to zakrýt, nejlíp, aby to nějakou tu dobu vydrželo.''

,,Fajn. Sedni si sem a ty Shane, mi přines nějaký jídlo, když už mi kazíš chvilku s Rayem.'' Poslala Shana pryč a začala pracovat na mém obličeji.

,,Jsi první člověk, kterého si přivedl domů, ještě nikdy si nikoho nepřivedl, divný.'' Odtáhla se, aby si mě mohla prohlédnout.